09. Exodus 20,16.

(Kázání Starý zákon -> 2 Exodus Desatero)
Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

9. Přikázání Desatera.

Text.:

Exodus 20,16.
Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví.

Čtení:

První Královská 21,1-29. Nábotova vinice.

Osnova 1:

1)
Soud s Nábotem. Nábotova vinice. Falešní svědkové nemluvili pravdu.
2)
Mluvit pravdu.
a)
Složitost života.
b)
Andersen: Císařovy nové šaty.
3)
Pomluvy. Polštář. Peří.

Osnova 2:

0)
Boží přikázání se týkají ochrany člověka. Neublížit bližnímu.
1)
Svědectví na soudu. Vážná a nemilá věc pro obviněného, ale i pro křivopřísežníka (křivosvědka), když se přijde na to, že je falešným svědkem a že svědčí křivě.
a)
Nábotova vinice. Bezbožný král Achab chtěl mít zelinářskou zahradu vedle svého paláce v Jezreel. Letní sídlo krále. Taková zahrada na zeleninu mohla být i kousek vedle paláce.
1.
Když si mocný král v jakékoliv podobě usmyslí, že něco chce, že to potřebuje a pod, hned je to pak veřejný zájem. Najdou se způsoby, jak došlápnout na majitele neochotného něco prodat.
2.
Nábot se hájí Božím zákonem. Achab se cítí bezmocný. Kdyby narušil Boží zákon, může mít na krku vzpouru lidu.
3.
Smutek Achaba. Jezábel. Sidonská princezna. Udělala to po pohansku a po orientálsku. Jako despotická panovnice.
4.
Dopis starším města, soudcům, šlechticům. Jménem krále, s jeho pečetí. Píše naprosto neomaleně jasně: Postavit dva ničemníky jako falešné svědky proti Nábotovi. Odsoudit Nábota k smrti ukamenováním.
5.
Zlořečil Bohu a králi. Vedl zlé řeči. Urážka majestátu. Na to je každý majestát v jakékoliv podobě háklivý. Majetek propadne králi.
b)
Svědci. Křivé svědectví. Falešní svědkové. Za peníze. Stálo to život Nábota.
c)
Soudci. Nespravedliví. Strach z Jezábel, potažmo z Achaba. Propůjčili se k justiční vraždě.
d)
Vše má zdání legality. Vše je podle paragrafů.
e)
JK. Souzen synedriem. Narychlo, v noci. Falešní svědkové. Ani dva nevypovídali přesně stejně. Nakonec byl JK odsouzen na základě něčeho jiného. Ale: Našli se falešní svědkové skřivým svědectvím.
2)
Pomluvy. Drží se jako svlačec, jako lepidlo.
a)
Obrana: Neuvěřit.
b)
Poškození člověka.
c)
Některé pomluvy jsou naprosto vymyšlené.
3)
Mluvit pravdu. Klad církve. Povědomí, že se pravda mluvit má. Snaha o pravdivost. Ne vždy to ovšem vyjde na 100 procent.
a)
Zápas o pravdu. Dobré svědectví církve a pro církev.
b)
Složitost mluvení pravdy: Polopravda. Pololež. Mlčení. Upravená pravda. Akcentace pravdy. Vlastní zájmy a pravda. Pravda vynucovaná (donucovaná) násilím.
4)
Nezapřít pravdu o JK. Vyznání. Svědectví. Nezůstat dlužen vyznání víry. Vydat dobré svědectví o JK a pro JK.
a)
Mnohdy malá odvaha. Pocit zbytečnosti. Stejně to nemá cenu.
b)
Hus. Dopadl špatně, že vyznal pravdu o JK na koncilu.
c)
Prorok Eliáš. Měl odvahu jít i za králem Achabem. Zvěstuje tvrdý Boží soud. Překvapení: Achab chodil krotce. Zkrotl. Ne sice zrovna kdo ví jaké pokání, ale aspoň to s ním hnulo. Dobrá odezva.
d)
Jonáš. Káže v Ninive. Ninivetští činili pokání.
e)
Saul v Damašku. Slepý. Přišel za ním křesťan Ananiáš se svědectvím o JK. Z největšího nepřítele křesťanů Saula se stal největší misionář Pavel. Velká odezva svědectví o JK a pro JK.

Postup:

1)
Před soudem. Pravda. Křivé svědectví. Nábotova vinice. Falešní svědkové proti Nábotovi a proti JK.
2)
Motivy křivého svědectví: Peníze. Sebeprosazení. Zviditelnit se. Pomsta. Lidská blbost.
3)
Vynucené křivé svědectví. Mučení.
4)
Jak referovat o událostech. Objektivita podání. Subjektivní akcentace.
5)
Umět přiznat chybu. Mýlil jsem se. Přiznat: Bylo to tak, jak jsem to v té chvíli viděl. Jak jsem se domníval, že to bylo, že to mohlo být.
6)
Nenaletět na pomluvy.
7)
Vyslovené podezření. Někdy velmi zlá a nepříjemná věc.
8)
Otázka pravdy. Za každou cenu. V každé situaci. Nekompromisní (bez kompromisu) pravdivost hlava nehlava.
a)
Smrtelně nemocný. Říci mu pravdu naplno? V jedné dávce?
b)
Gestapo žádalo: Mluvte pravdu. Pravda se má přece říkat za všech okolností a vždycky. Jenže, jaká pravda? Jedna pravda je v pojetí gestapáka. Druhá pravda: Jde o kejhák blízkým. Zachránit život blízkým. Pak ale jde o hodnocení a rozlišování: Kdo např. Byli partyzáni? Teroristé a buřiči nebo národně osvobozenečtí bojovníci? Jak pro kterou stranu.
c)
Složitost rozhodování, když se člověk dostane do mezné či kritické situace.
d)
Hammel: christ in der ddr.
9)
Andersen: Císařovy nové šaty.
a)
Podvodníci nabídli marnivému císařovi, že mu ušijí mimořádně zajímavé šaty: Nemůže je vidět ten, kdo je buď náramně hloupý nebo se nehodí na svůj úřad.
1.
Na takových prověrkových šatech měl císař pochopitelně zájem. Podvodníci fasovali drahý materiál a bohaté zálohové odměny a vesele šili neexistující šaty. Občasní ministerští kontrolóři sice lautr nic neviděli, ale postup práce chválili.
2.
Nechtěli dát najevo, že jsou buď náramně hloupí nebo se nehodí na svou funkci. Přece nepřiznají, že jsou buď pitomí nebo nejsou schopní zastávat svůj vysoký post.
3.
I císař se nechal obléci do neexistujících šatů a vypravil se ve slavnostním průvodu po městě. Lidé hlasitě chválili císařovy nové šaty. Císař si vykračoval velmi důstojně.
4.
Malé dítě řeklo otci: Vždyť on na sobě nic nemá. Otec to opakoval sousedovi. Neřekl, že císař na sobě nic nemá. Řekl: Malé dítě řeklo, že na sobě nic nemá.
5.
Nakonec tuto větu volali všichni lidé. Císař si však myslel, že nesmí utrpět jeho důstojnost a že musí dokončit slavnostní procesí ve svých nových šatech. A tak si vykračoval s císařskou důstojností jen v podvlíkačkách.
b)
Závěry:
1.
Po návratu císaře z jeho Modeschau byli podvodníci už dávno fuč. Rozlícený a dožraný císař jim tak nemohl zajistit dlouhodobý pobyt ve svém paláci v jeho nejnižších patrech, eventuelně i jejich zkrácení o délku hlavy.
2.
Pravdu povědělo malé dítě. JK: Nebudete-li jako pacholátka, nevejdete do KB.
10)
Posudky za totality. Co napsat. Co nepsat. Tzv. Objektivní pravda. Posudky a informace se však nepodávaly jenom za totality. Jde i o vnitrocírkevní záležitosti.
11)
Pravda. Nepravda. Lež. Polopravda. Zdánlivá lež. Ještě zdánlivější pravda. Milosrdná lež. Milosrdná pravda. Informace o člověku. Pravda z milosti. Lež z milosti. Nebo v obou případech: z nemilosti.
12)
Dětská pravda, dětská lež. Lež z naivity nebo z blbosti. Ale: lež z vypočítavosti. Různé stupně a formy výmluv a vymlouvání se. Kamuflážování pravdy.
13)
Vyznání víry v JK na veřejnosti. Otázka zapření. Různé úhyby a zamlčování.
14)
Pravda a milosrdenství. U Hospodina. U člověka je to většinou těžší zkloubit dohromady.

Poznámky:

1)
Hus. O pravdě. Hus, Mistr Jan.
a)
Hus: Kdo pravdu mluví, hlavu si ro¨zráží.
b)
Řečník v úvodu k přednášce o Husovi. Když odtud vyváznu s hlavou nezraněnou, pak:
1.
Klasik se mýlil.
2.
Splnil jsem svůj slib daný sobě a vyhnul jsem se některým ožehavým a nepříjemným věcem. Většinou to bývá mile a přejně přijato všemi kolem.
3.
Lhostejnost posluchačů vůči pravdě.
4.
Posluchači milují pravdu.
5.
Posluchači jsou milosrdní.
c)
Hus dnes. Dnes by se Hus musel obrátit v hrobě, ale nemůže. Jeho popel si ale může zaplavat v Rýnu. Třeba proti proudu, jestli ho to bude ještě dnes bavit.
d)
Hus o pravdě.
1.
Protož, věrný křesťane, hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdu až do smrti. Neboť pravda tě vysvobodí od ďábla a od smrti věčné.
2.
Kdo pravdu říká, hlavu si rozráží.
3.
Zlořečený ten člověk, který pro skývu chleba zradí pravdu.
e)
Hus byl ochoten pro pravdu trpět. A také trpěl, když chtěl. Byla to jeho věc.
2)
Jak mluvíme o druhých. Kdo je nepřítomen. Formulace: Myslím. Slyšel jsem. Vím.
3)
Klima. Prostředí.
a)
V solidním prostředí se předpokládá pravdivost a pravdomluvnost. Pokud dojde k vybočení, chápe se to jako něco nepatřičného.
b)
Mezi lháři by přílišná pravdivost a pravdomluvnost mohla působit jako něco cizorodého.
4)
Nejhorší na lži: Kdo lže, ten předpokládá, že druhý musí lhát také. Je z toho podezírán, i když (zrovna) mluví pravdu.
5)
Milosrdná lež. Ale je i milosrdná pravda.
6)
Příklad vytrvalosti a zahnízděnosti pomluvy.
a)
Svlačec. Plevel. Vytrháme všechno. Zůstane jen malý kořínek kdo ví kde v zemi. Za čas (třeba za několik let) se svlačec zase objeví. Pomluva se někdy může znovu projevit nebo nějak ozvat.
b)
Polštář a peří. Jeden mimořádně velký pomlouvač svými pomluvami velmi uškodil jednomu člověku. Pomluvený ležel na smrtelné posteli. Pomluvač se mu přišel omluvit. Nemocný ho požádal: Vezmi tento polštář a jdi na věž kostela a vysyp peří z polštáře s věže dolů. Pak přijď za mnou a pohovoříme si. Pomluvač to šel udělat, aniž tušil důvod. Chtěl splnit přání nemocného k smrti. Pak se vrátil. Nemocný mu řekl: Teď jdi a posbírej ta peříčka. Pomlouvač namítl: to je nemožné. Nemocný: Odpouštím ti tvoje pomluvy vůči mně, kterými jsi mi velmi uškodil. Ale prosím tě, aby sis pamatoval pro budoucnost: Pomluvy už nelze nikdy posbírat zpět.
c)
Když slyšíme pomluvu na někoho (o někom), že komusi třeba ukradl peněženku, a když tomu uvěříme, pomluva se už natrvalo beznadějně zahnízdila kdesi v hlubině našeho nitra.
1.
I kdyby nás pomlouvač později na kolenou prosil, abychom tomu nevěřili, že to byl omyl nebo jeho pomluva, že to není pravda a pod., když potkáme pomluveného, vždycky si vzpomeneme na pomluvu o něm.
2.
Možná si i maně sáhneme na svou peněženku v kapse, jestli ji tam ještě máme.
3.
Nejlepší obrana proti pomluvám: Neuvěřit. Přesvědčit se. Kritický přístup. Auditur et altera pars. Nechť je slyšena i druhá strana.

Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.