Úvod.

(Kázání Starý zákon -> 2 Exodus Putování pouští)1) Slovo Exodus.
a) Vyjítí. Myslí se na vyjítí Izraele z Egypta, z otroctví.
b) Název Druhé knihy Mojžíšovy.
2) Odchod dvou milionů izraelských otroků z Egypta a putování tak veliké skupiny kočovníků pouští a po 40ti letech vstup do Kanánu, to se pochopitelně neudálo doslova a do písmene podle biblických knih Exodus, Numeri a Deuteronomium.
3) Někteří badatelé se domnívají, a stále jich přibývá, že Izrael neotročil v Egyptě a že pouští vůbec neputoval.
4) Ke konstituování Izraele jako společenství Božího lidu (Vyznavači Hospodina) a kmenového společenství různého původu došlo v Kanánu.
a) Prakticky a fakticky by se mělo jednat o sociální revoluci. Ujařmení Hebreové pozvedli hlavy a postupně (v průběhu několika staletí) se jim podařilo získat dominantní postavení v kananejské oblasti.
b) Jednotícím prvkem pro různé roztříštěné ujařmené kmeny (většinou Hebrejců) se stala víra v Hospodina.
5) Došlo ke sjednocení skupin a tradic.
a) Skupiny v Kanánu. Pozdější rozvrstvenost a rozčleněnost podle kmenových území.
b) Skupiny putující pouští a přicházející do Kanánu z pouště. Např. Abrahamovci, Izákovci, Jákobovci.
c) K postupně vítězícímu Izraeli se přidali i někteří obyvatelé Kanánu. Např. Gabaonitští.
6) Jednota Izraelských na základě jednotícího pouta víry v jediného Boha byla pevným tmelem.
a) Občas se však tato základna ukázala být velmi vratká, když přicházela pokušení přiblížit se v náboženské (ideologické) rovině lépe situovaným a dobře zajištěným usazeným kananejcům a dalším národům v Kanánu.
b) O jednotu bylo nutno neustále zápasit a někdy i tvrdě bojovat.
7) Doba putování Izraele pouští (resp. její literární ztvárnění) zachycuje mnohé z doby soudců a doby královské.
a) Mnohé pozdější příběhy dostaly podobu událostí z dávných dob.
b) Mnohé prosté příběhy z dávných dob dostaly hrdinštější kabát.
c) Mnohé aktuální záležitosti v době usazenosti v Kanánu byly literárně vyjádřeny např. jako předpovědi, zaslíbení, upozornění či varování a byly umístěny dozadu do minulosti, tedy do období putování pouští.
8) Popis putování Izraele pouští (knihy Exodus, Leviticus, Numeri a Deuteronomium) je velkolepé literární dílo.
a) Do čtyř knih Tóry jsou zachyceny základní pravdy izraelského náboženství.
b) Základní pravdy víry v Hospodina jsou vloženy do příběhů, většinou historických či historického rázu.
9) Některé popisované příhody a příběhy mohly v prozajické podobě prožít maličké skupiny kočovníků putujících pouští, které se později přidaly k Izraeli a přidaly své vzpomínky a tradice do společného náboženského a literního pokladu společenství Izraele.
a) Zpočátku se pochopitelně jednalo jen o ústní tradice ve formě vyprávění a liturgie.
b) Některé popisované příběhy jsou různě utvářeny, dotvářeny, přetvářeny, doplňovány a aktuálně zájmově domýšleny, vymýšleny a akcentovány.
10) Uváděná čísla při popisu putování pouští.
a) Některá jsou zavádějící.
b) Mnohá jsou přehnaná. Roli hraje ne tolik tzv. orientální přehánění starověku, ale spíše ideologický zájem a nutnost vyrovnávat se s čísly uváděnými např. u okolních národů.
c) Různé seznamy jsou z pozdější doby. Jedná se o záležitost daňovou a vojenskou.
d) Počet obyvatelstva byl v oněch dobách nezměrně menší nežli v současnosti. Reálně lze odhadovat, že tehdy v oněch končinách žilo velmi málo lidí. Mnohem méně nežli je desetina dnešního počtu obyvatelstva.
e) Tehdejší Sinajská poušť byla příznivější pro kočovníky nežli dnes. Tehdejší klimatické podmínky: polopoušť, polostep.
11) Mojžíš.
a) Jméno.
1. Překlad: Z vody vytahující. Zachraňující.
2. Běžně uváděný (nepřesný) překlad: Z vody vytažený.
b) Sběrný typ soudce pro starší období doby soudců.
1. Neuvěřitelnost, co by jediný člověk mohl prožít během jediného života, i kdyby tento život trval jako v případě Mojžíše 120 let.
2. Mojžíš by musel mít nervy ze železa nebo by nesměl mít žádné nervy.
3. Faktem ovšem samozřejmě je či může být, že vyjímeční jedinci zažijí a prožijí ve svém životě neuvěřitelně mnoho.
12) Totalita.
a) V každé totalitě je vykládání knihy Exodus velmi vděčné.
b) Farář nemusí ani moc aktualizovat a lidé vědí, co chtěl říci.
c) Postačí jen povídat obecně o některých věcech, např.: Svoboda. Odchod z otroctví. Zaslíbená země. Spravedlivý život. Cesta ke svobodě vede přes útrapy pouště. A pod.
d) Po pádu totality ovšem následuje nesnadné období putování pouště. Zde však už faráři většinou nedokáží být tak pozitivní a konstruktivní jako při popisování nesnadností opuštění nesvobody a útlaku.
13) Nejdostupnější literatura.
a) Romány. Popisují mnohé historické skutečnosti způsobem sugestivním, zavádějícím nebo sugestivně zavádějícím. Romanopisec má právo dotahovat a domýšlet tam, kde historik musí povědět: Nevím.
1. Boleslav Prus: Farao.
2. Waltari: Egypťan Sinuhet.
3. Alexander Pludek: Faraonův písař.
b) Biblické slovníky a komentáře. Např. řady: ATD. BK.
c) Jména: Martin Noth. Gerhard von Raad. Bič: Palestina. Selin. Ross.