Žalm 117.
1
Chvalte Hospodina, všechny národy, všichni lidé, chvalte ho zpěvem,
2
Neboť se nad námi mohutně klene jeho milosrdenství. Hospodinova věrnost je věčná! Haleluja.
Kralicky.
1.
Chvalte Hospodina všickni národové, velebtež ho všickni lidé.
2.
Neboť jest rozšířeno nad námi milosrdenství jeho, a pravda Hospodinova na věky. Halelujah.
Žalm 100. Žalm 150.
Žalm 95,1: Pojďte, zpívejme Hospodinu. Pojďte, zaplesejte Hospodinu.
219-6. 441-5. 138-4. 383-4. 384-4. 440-4. 419-3.
1)
Výzva.
a)
Chvalte. Velebte.
b)
Hospodina.
c)
člověk mnohdy rád zapomene na vděčnost i Bohu. I lidem.
2)
Hospodin. Bůh. Pán. Dárce dobrého, života. Stvořitel.
3)
Kdo má chválit.
a)
Všichni národové. Celý svět. Bůh chce mít svou církev ve všech národech, po celém světě.
b)
Všichni lidé. Každý jednotlivec.
4)
Důvody chvály. Boží skutky. Dary k životu.
a)
Boží milosrdenství je rozšířeno nad námi. Je nové každého jitra. Žijeme z Boží milosti. Dary k životu. I život sám je darem (výrazem) Božího milosrdenství.
b)
Boží pravda Nepomíjí. Na věky. Život věčný. Záruka života. Výhled. Boží věrnost. Bůh je věrný ve své pravdě. To je pravda pravdoucí.
5)
Hallelujah. Už chvála. Neskončit u toho, co máme dělat. Že to máme dělat. Začít. Hned konkrétní chválení. Chvála Bohu. Jak: Slova. Myšlenky. Celý život.
a)
Zpěv. Projev nitra, ale navenek.
b)
Okolí to vidí. Vyznání. Je to slyšet a vidět.
c)
Chválit boha vždycky, pořád a všude. Různé projevy našich chval.
1.
Bohoslužby. Účast. Koncentrace chval.
2.
Všední život. V praxi života.
6)
Rozměr věčnosti. Naděje života je v Bohu. Člověk je konečný, smrtelný.
1)
Kralický sumář: Napomenutí národů k chválení Boha z milosrdenství a věčné pravdy jeho.
2)
Verš 2. Rozdíl důrazů: Boží pravda. Boží věrnost. Obé jde samozřejmě ruku v ruce. Obé je vzájemně obsaženo v sobě.
3)
Délka žalmů.
a)
2 verše (žalm 117) až 176 veršů (žalm 119).
b)
Jedna základní myšlenka žalmu nebo více myšlenek, resp. řetěz myšlenek, navazování, doplnění, důsledky a pod.
c)
Naše písně a modlitby. Krátké, delší, dlouhé. Podle situace osobní nebo okolností vnějších.
4)
Koncentrace k Bohu.
a)
Cele. Naprosto cele. Aspoň na chvíli, v určitých okamžicích života.
b)
Odvedení pozornosti od sebe sama, od běžných starostí života.
c)
Kladná pomoc.
d)
Může být (existuje) pochopitelně i pomoc záporná.
e)
Člověk si to uvědomuje např. V přetíženosti, přepracovanosti, když je na dně, když mu haprují nervy. Různé druhy životní únavy a unavenosti.
f)
Pozvednout zrak víry a svou mysl vzhůru k pravdám a skutečnostem nad námi. Vposledu k Bohu. Přesah života. Uvolnění sil.
5)
Chvalte. Velebte. Oslavujte. Pochvala. Chvála. Dobro-řečit. Vést dobré řeči.
6)
Srdce citlivé pro vděčnost Bohu i lidem. PB zůstává často zkrátka, v každém případě častěji nežli lidé.
7)
Klene se nad námi Božímilosrdenství. Klene se nad námi obloha. Bereme to za samozřejmost. Dýcháme vzduch. Samozřejmé. Když to nějak zahapruje, přijde např. Nemoc nebo je mizerné ovzduší, uvědomíme si nesamozřejmost mnohé samozřejmosti.
8)
Lze spolehnout na Boží věrnost.
a)
Boží milosrdenství je nám blízko v každé situaci našeho života. Cokoliv na nás dolehne. I když si člověk něco zaviní vlastní vinou. Nabídka Božího milosrdenství. Jen vztáhnout ruku a přijmout.
b)
Svoboda rozhodnutí, zda člověk chce či hodlá využít Boží nabídku.
9)
Bohatství myšlenek nejkratšího žalmu.