Žalm 121.

(Kázání Starý zákon -> 19 Žalmy)
Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Text:

Žalm 121.
1
Píseň k pouti.
Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde pomoc?
2
Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi.
3
Nedopustí, aby uklouzla tvá noha, nedříme ten, jenž tě chrání.
4
Ano, nedříme a nespí ten, jenž chrání Izraele.
5
Hospodin je tvůj ochránce, Hospodin je ti stínem po pravici.
6
Ve dne tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc.
7
Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život.
8
Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky.

Psalm 121.

1.
Ein Wallfahrtslied. Ich hebe meine Augen auf zu den Bergen. Woher wird meine Hilfe kommen?
2.
Meine Hilfe [kommt] vom herrn, der Himmel und Erde gemacht hat.
3.
Er wird nicht zulassen, dass dein Fuss wanke. Dein Hüter schlummert nicht.
4.
Siehe, nicht schlöft noch schlummert der Hüter Israels.
5.
Der herr ist dein Hüter, der herr ist dein Schatten über deiner rechten Hand.
6.
Am Tag wird die Sonne nicht stechen, der Mond nicht bei Nacht.
7.
Der herr wird dich behüten vor allem Unheil, er wird dein Leben behüten.
8.
Der herr wird deinen Ausgang und deinen Eingang behüten von nun an bis in Ewigkeit.

Čtení:

Žalm 91. 16 veršů.
Žalm 92. 16 veršů.
Žalm 119,1-16.
Žalm 104,24-35.

Písně:

178-8. 121-4. 182-6. 198-4. 623-2. 200-4. 176-4.

Postup 1:

0)
In unserem menschlichen Leben kommen oft Die Situationen, wenn sich der Mensch fragt. Dringend die Frage Stellt: Wo finde ich eine Hilfe für mein Leben? Für meine Situation.
a)
Osobní těžkosti. Nemoc. Invalidita. Neúspěch. Zklamání. Smrt blízkého člověka.
b)
Vnější otřesy. Válka. Zvraty dějin. Pocit bezmocnosti a slabosti vůči mašinerii zla a hříchu. Gewalt. Wilkürlichkeit.
1)
Hory. Izrael.
a)
Vnější jistota. Války. Útočiště. Ochrana. Pomoc. Bezpečí. Úkryt.
b)
Duchovní zázemí. Vždy nutné pro člověka. Oltáře pohanských bohů. Výsosti. Oltáře Hospodinovy. Otázka po pomoci v životě. Smysl. Cíl. Vnější i vnitřní opora. Důležité. Moderní člověk hledá též jistotu a smysl života.
2)
Vnější opora a jistota. Vždy důležité. Veliká pomoc pro život. Když člověk nemá vnější zajištění a zabezpečení, je to ochuzení pro život. Život je pak těžší, i duchovně.
3)
Duchovní zázemí.
a)
Je důležité i při vnějším zajištění. Dům. Majetek. Bohatství. Otázka vztahů mezi lidmi. Pokojné soužití. Vnitřní štěstí. Vyrovnanost. Porozumění. Solidarita. Něco pro druhého znamenám.
b)
Někdo mne má rád. Já mohu mít rád někoho. Rozháranost, rozviklanost vztahů. Nervozita. Napětí. Stojí to mnoho energie.
4)
Jistota v oblasti materielní. Majetek, bohatství, peníze.
a)
Dodávvá to jistotu i sebedůvěru. Pocit bezpečí a nezávislosti. Mít peníze, to vzbuzuje úctu, respekt. Vážnost u lidí, často i u církve a v církvi.
b)
B. Traven: Der Schatz in der Sierra Madre. Motto: Když vzbudíte u lidí dojem, že máte hromadu zlata, docílíte tím téhož, jako byste ji opravdu měli.
c)
Materielní zajištění dodá úctu a věhlas.
d)
Paní u benzinové pumpy o jednom faráři: Je to slušný člověk. Nett. Guter Mensch. Höfflich. Dával velký Trinkgeld. Farář musí dávat zpropitné, i kdyby na chleba neměl.
5)
Pro materielní jistotu jsou lidé ochotni vraždit, loupit, riskovat život, krást, smilnit. Být nepoctivý, nečestný. Ohnout páteř, charakter. Být lhostejný k druhému. Sobectví.
a)
Získávání této jistoty.
1.
Surovost. Bezohlednost.
2.
V rukavičkách. V póze lidumila.
b)
Proč chtějí lidé získat vnější jistotu? Klid. Ruhe. Im Leben. Zufrieden sein. Glücklich sein. Zufriedenheit. Sicherheit. Die spätere Jahre des Lebens.
6)
Jde nám víc o duchovní oblast.
a)
Bez duchovního zázemí a jistoty je život ärmer. Něco v životě chybí, často to podstatné. Štěstí. Spokojenost.
b)
Mnoho hor moderního člověka. Některé je na místě zmínit.
7)
Rozum. Vernunft. Věda. Technika.
a)
Očekává se vyřešení všech problémů.
b)
Nepodceňovat vědu a techniku. Moc pomůže a poslouží. Ulehčí život. Ulehčí mnoho věcí. Pohodlnější, snazší život. Vnější předpoklady pro plný život. Být vděčni za vědu a techniku.
c)
Pro církev je rovněž dobré, když je v ní trochu víc zdravého kritického rozumu. Věcnost. Rozlišovat duchy. Dar Ducha svatého. Věcné posuzování. Sachlich beurteilen.
d)
Hora rozumu však nevyřeší všechno. Scientismus. Optimismus. Reálný strašák. Nebezpečí. Gefahr. Ekologie. Válka. Nemoci. Těžkosti života. Zlo. Násilí. Kriminalita. Rakovina. Infarkt.
e)
Otázka štěstí, spokojenosti, radosti. Harmonie života. Vědomí naplněnosti smyslu života. Beznaděje hledání.
f)
Hamlet. Shakespeare. Být či nebýt. Žít či nežít.
8)
Cit. Nadšení. Zapálené srdce. Das begeisterte Herz. Brennendes Herz. Překonat všechny překážky. Zvládnout. Beherschen. Beweltigen. Romantismus. Horoucí láska. Velký cit.
a)
Kladný příklad: Stará ruská legenda: Legenda o gorjačem serdce. Jsou zachyceny a vyjádřeny hluboké skutečnosti lidského života.
1.
Prales. Temnota. Vůtce putující skupiny vyjme srdce ze své hrudi a svítí jim na cestu všem. Vyvedení z temnoty. Vůdce umírá. Jeho srdce dohořelo.
2.
Legenda je žel jen krásnou legendou. Nadšené a zapálené lidské srdce nestačí vždy na mašinerii zla a hříchu, násilí a hlouposti. Nevědomost. Unwissenheit.
3.
údajně starou ruskou legendu napsal Maxim Gorkij.
b)
Příklad z počátku 50tých let.
1.
Jeden farář (starší farářská generace) usiloval o vytvoření samostatného sboru ze živé kazatelské stanice postavením sborového domu, kostela s bytem pro faráře.
2.
Příkladně organizoval, scháněl materiál, fyzicky pracoval. Doplatil na to svým zdravím. Zkrátil si život v obětavém pracovním zápalu na vinici Páně.
3.
Mělo to pochopitelně dopad na celou rodinu.
4.
Když rodina jeho potomka potřebovala pomoci, a bylo to v možnostech církve, církev nepomohla.
5.
Jak vidno, nadšenectví pro dobrou věc se nemusí vyplatit ani v církvi.
6.
Inu, kdo se sedřel u dvora, není hoden krchova.
7.
Jiní se starali o sebe. Udělali lépe.
c)
Ostrovskij: Jak se kalila ocel. Kak zakaljalas stal.
1.
Hrdina: Pavka Korčagin. Úkol: Dřevo pro město. Zima na krku. Stavba železnice. Podařilo se. Záchrana mnoha lidských životů ve městě. Závěr: Korčagin ztratil zdraví. Oslepl. Oběť či tragedie osobního života či omylu?
2.
Obětoval se pro druhé, ale poškodil sebe. Pomohl jiným, ale doplatil na to.
3.
In den schweren Tagen nach der Oktoberrevolution in Russlandwar alles Mögliches möglich.
d)
Miguel de Cervantes: Don quijotte de la Mancha a jeho sluha Sancho Pancha.
1.
Romantický rytíř bojuje proti zlu a nespravedlnosti. Boj proti velkým obrům. Zapálené srdce nepostřehlo, že bojuje proti falešnémunepříteli. Zaslepené nadšení. Věterné mlýny vypadali jako obři.
2.
Neodhalena příčina zla. Lze vidět jen projevy zla.
3.
Pozitivně: Nejen boj proti zlu, ale i pro dobro.
e)
Zapálené srdce.
1.
Blízké křesťanství. Neumdlévající, neutuchající, neustále se obnovující síla z Božího ducha. Práce pro Boží věci. Kázání i stavba kostelů.
2.
Zmíněný příklad nezmíněného faráře, který stavěl a postavil kostel a umožnil existenci samostatného sboru.
- Nadšený obětavec tam nechal zdraví. Vykonal na tehdejší poměry grandiosní dílo. Za cenu velké oběti.
- Dnes se objevují návrhy na opětné zavření sboru a připojení k původnímu sboru.
- Vypětí tehdejšího aktivního faráře.
- Často býval unaven. Klesal. Vždy znovu povstával a začínal. Býval nemocen. Opět vykročil.
- Vědomí: Smysl práce pro církev. Nepracuje pro sebe. Ne vlastní dílo. Poslání od Boha. Úkol od Boha. Neprosazovat sebe, ale Boží věc. Pro sebe z toho nic neměl. Pod zorným úhlem věčnosti. Sub speciae aeternitatis.
- Za cenu oběti vlastní i rodiny. Otázka, zda to člověk má pro církev dělat. Obdivujeme to. Doporučujeme to. Nemyslíme na to, že bychom to sami měli dělat. Mluvíme o tom a byli bychom rádi, aby to dělali druzí, ti hloupější, nadšenější.
- Mnozí, kdo tzv. Obětavě pro církev pracují a dělají. Nejdřív se zajistit nebo se při tom přiživit. Myslet na sebe.
- Onen farář po několikerých zkušenostech v církvi na konci před smrtí pověděl své snaše a jednomu svému farářskému kolegovi: Zklamání a pochybnost. Zda to bylo správné, zda neměl víc myslet na své zdraví a na svou rodinu.
- Skepse moderního člověka i v tomto směru. Inu, je třeba reálně a realisticky reflektovat situaci ve světě i v církvi.
- Nelze se pak ale divit, že to dnes v církvi vypadá tak, jak to vypadá.
- Pokud pouze církev využívá nadšení nadšených nadšenců a nedokáže si vážit jejich obětavosti, pak se nelze divit, že se nadšenci z církve vytrácejí nebo na církev přímo kašlou.
- V církvi pak zůstávají pragmatici myslící na sebe a využívající toho, co vytvořily svou obětavostí předchozí generace.
- Ti dřívější obětavci něco vytvořili. Jiní se pak z toho mají dobře až do vyčerpání zásob církevních majetků a současných církevních lidí.
9)
Linie. Norma. Podřídit se něčemu. Co už je dáno. Vřadit se do proudu. Něčeho se přidržet.
a)
Duchovní situace člověka. Zklamání ze sebe. Selhání cesty rozumu a citu.
b)
Stupeň historického rozvoje společnosti.
1.
Direktivní centrální řízení.
2.
Velké celky.
3.
Řím 4. Století. Etatismus.
4.
Anglie 2 polovina 17. Století.
5.
EU.
6.
Obrovské mocenské bloky.
7.
Globalizace.
c)
Aktuální uprostřed skepse moderního člověka.
1.
I v církvi.
2.
Teologické linie, postoje, témata. Předmět rozhovoru.
3.
Nevybočit z řady v církvi.
4.
Co se teologicky, církevně nosí.
d)
Konformita v určitém prostředí, v určitém proudu.
1.
Přizpůsobit se prostředí.
2.
Pozitivně ( s mírnou ironií) řečeno: Flexibilita non plus ultra.
e)
Problém. Kdo stanoví příslušnou linii, správný směr.
f)
Člověk v proudu.
1.
Tolerovaná úchylka: vlastní prospěch. Zisk. Gewinn.
2.
To každý totiž chápe a dělá. Zisk. Peníze. Finanční Výhody.
3.
Strom des Lebens.
g)
Moderní člověk se příliš často zklamal v programech.
1.
Nabídky. Ideje. Ideály. Hesla.
2.
Realita moci zla, hříchu a násilí. Působí i zde. Im Hintergrund. Převálcování slabších, i když mají sebekrásnější ideály.
h)
Remarque: Stíny v ráji. Praha 82. Němci jsou národem revolucí. Jsou národem vykonavatelů rozkazů. Rozkaz nahradil svědomí. Stal se nejoblíbenější výmluvou. Kdo jednal podle rozkazu, nebyl za nic odpovědný. Církevně: nemá hřích.
10)
Linie osobního života. Nezadat si. Osobně zůstat charakterní a čestný. Nekřivit páteř. Zachovat si tvář.
a)
Méša Selimovič. Dervišova smrt. Tvrz. Co tato cesta znamená v praxi: chudoba. Ústrky. Problémy. Odkopnutí. Člověk klesne udruhých, protože nemá peníze.
b)
Blízké cestě křesťanství.
1.
Držet víru, pravdu.
2.
Mnohdy: Křesťanský únik do osobní sféry života. Prakticky: Kult, bohoslužby, liturgie.
c)
Vznik této situace.
1.
Zklamání z předchozích cest. Dějinný vývoj ismů. Vnější důvody. Tlak dané historické situace.
2.
Historický vývoj pravoslaví: Únik do liturgiky a církevní hudby. Nemožnost prosadit se na společenské rovině.
11)
Golgota. Žalm 121: imma. S Hospodinem.
a)
Osobní vztah k bohu.
b)
Společenství církve.
c)
Oběť JK. Zapálené srdce pro nás. JK vše rozdal. Sláva života.
d)
Láska ke člověku a k Bohu. Naděje v JK zůstává, i když zklameme my, a když se společenství církve ukáže jako příliš lidské.
12)
Být v církvi a octnout se v tísni.
a)
Když se profesor bohoslovecké fakulty octne v tísni. Kdo pomůže? Sám si pomůže? Rodina? Studenti? Nikdy kolegové.
b)
Když se farář octne v tísni. Kdo pomůže v církvi?
c)
Když se člen církve octne v tísni. Udělá nejlépe, když se raději nikomu nesvěřuje. Mnozí by se od něj odtáhli. Ne ovšem všichni.
d)
Co na to sociolog.
13)
Závěr. Řečeno mnoho analytického. Analyza situace. Kritičnost. Zčásti smutek jako kazatel. Končíme tím, co je v textu: Pomoc od Hospodina.
a)
Zklamou opory ve světě. Hory světa. Rozum. Cit. Linie. Peníze.
b)
Drtí nás hory, které nám nahánějí hrůzu. Valí se na nás. Deptají nás. Dusí nás. Zlo. Nemoc. Hřích. Smrt. Neúspěch. Zklamání z lidí.
c)
Zklamou nás opory vnitřní, subjektivní. Naše síly. Naděje. Koníček.
d)
Může zklamat i společenství lidské. Každé, i církevní. Nemusíme najít oporu ani v církvi.
e)
Zůstane opora v Hospodinu. Pevná hora. Golgota.

Postup 2:

1)
Píseň stupňů.
a)
Cesta poutníků ¨do chrámu v Jeruzalemě.
1.
Společenství Izraele: Církev ve SZ.
2.
15 stupňů od Gíhonského pramene. Hrané, předváděné bohoslužby. Od zdola, peklo. Vzhůru k nebi. Zastávky na stupních. Drama.
3.
Procesí. Dialog. Lid, předzpěvák. Kněz, levita.
4.
Šalomounův chrám. Zamarovský. Architektonicky podle vzoru pohanů. Zikuraty u Sumerů. Babylonie. Stupně do nebe. Procesí. Zamarovský: Sumerové. Stránky: 116. 84. 234.
b)
Po babylonském zajetí.
1.
Rodinná pobožnost.
2.
Otec rodiny zastupoval kněze, předzpěváka. Děti odpovídají.
3.
Velikonoce: naopak. Děti se ptají, otec odpovídá.
4.
Katechetická výuka. Vysvětlovat. Katechismus.
c)
Tápání osamocené duše. Bloudění. Hledání jistoty. Modlitba.
2)
Hledání.
a)
Smysl života. Štěstí.
b)
Augustin: Lidská duše je neklidná, dokud nespočine v Bohu.
c)
člověk přesahuje sebe sama.
d)
Stálé hledání a nalézání. Znak lidství.
e)
Moderní člověk: Rezignace na otázky smyslu života.
f)
Nespokojenost člověka s tím, co má. Nestačí mu jen to, čím a v čem žije, pokud přemýšlí. Hledání víc, výš, lepší, další.
g)
Nezakotvenost na zemi. Stín pomíjejícnosti. Nemáme místa zůstávajícího. Vyhlížíme.
h)
Obraz poutnickosti k cíli. Zakotvení života.
i)
Josef Václav Sládek: Od Boha jsme vyšli, k Bohu se vracíme. U Boha se sejdem zas.
3)
Hory.
a)
Místo útočištné. Situace izraele. Války.
b)
Božstva. Oltáře. I Hospodin byl uctíván na horách.
4)
Hory dnes:
a)
Rozum. Hamlet. Být či nebýt.
b)
Cit. Legenda o hořícím srdci. O gorjačem serdce. Don Quijotte de la Mancha. Sancho Pancha.
c)
Linie. Prakticismus. Kdo stanoví linii života?
d)
Umělé hory. Starosti. Hory obav.
e)
Hory nahánějící strach.
f)
Životní úroveň. Materialismus.
g)
Hory v bibli.
1.
Starý zákon.
- Ararat. Potopa. Noe. Koráb. Záchrana. Svatyně. Chrám. Symbol.
- Tábor. Soudce Barák shromáždil na hoře Tábor Izraelce k Boji proti mnohonásobné lépe vyzbrojené přesile Kananejců (Zizara). Pod horou Tábor se strhla bitva. Barák použil obdobné taktiky jako mnohem později Jan Žižka v bitvě u Sudoměře.
- Sinaj. Oréb. Smlouva. Desatero. Truhla smlouvy.
- Sion. Chrám v Jeruzalemě.
2.
Nový zákon. Křesťanství. Golgota.
5)
Hory.
a)
Útočištné místo. Války. Doba soudců. Mnohé nepřístupné, např. Tábor. Ochrana přírodní, ale i božská. Sídlo bohů. Blízko nebe.
b)
Svatyně.
1.
Posvátná místa. Oltáře. Blíž nebi. Výsosti. Kameny. Stromy. Sochy božstev. Památníky. Pomníky.
2.
Na místě chrámu svatého Víta bylo také pohanské středisko.
3.
Říp. Pohanské místo. Rotunda.
4.
Šumava. Pohanská kultiště do 14. Století.
5.
Radhošť. Radigast. Kaplička. Dvojsoší Cyrila a Metoděje.
6.
Hostýn.
7.
Boží muka. Kříže. Kapličky. Sochy svatých. Jan Nepomucký.
8.
Evangelické památníky.
- Jan Hus. Husovská místa.
- Horní Dubenky, farář Lanštyják. Hora Javořice, Studánka Páně.
- Růžďka. Památník zmasakrovaných tajných evangelíků 1777.
9.
Světská oblast. Změny pomníků podle změny režimů. Partyzáni sovětští. Pak západní. Partyzáni. Soudruzi, Leninové, Masaryk. Pro umělce: co se nese, nosí.
c)
Lidová zbožnost katolická v době baroka. V lecčems obdoba starému Izraeli. Panna Maria Jičínská, Sněžná, Hostýnská, svatokopecká (Olomouc) Přeloučská a pod.
d)
Na horách byla uctívána mnohá pohanská božstva.
1.
Byl tam uctíván i Hospodin pod různými jmény.
2.
Různé důrazy na boží nebo obecně božskou činnost.
3.
Různé stupně poznání boha.
4.
Rozmanité důrazy ve zbožnosti a věrouce.
e)
Rozum. Hora moderního člověka. Nestačí na všecko. Nemoc. Neštěstí.
f)
Cit. Nadšení. Planoucí srdce. Zlo. Vymyká se to člověku z rukou. Síla tvrdého, bezohledného, absurdního násilí.
g)
Lidé hledají pomoc a zakotvenost svého života.
1.
Na různých místech na horách byla uctívána různá pohanská božstva, ke kterým lidé přicházeli. Procesí lidí.
2.
Často na téže hoře byl uctíván i Hospodin, v jiných termínech, v jiných svátcích.
3.
Tzv. Ekumeničnost. Synkretismus. Hospodin byl uctíván pod různými jmény.
4.
Do popředí se dostávala naléhavá otázka: Která z těchto hor je pravá?
5.
Cítíme to v různé obdobě i dnes. Kde člověk může založit, zakotvit svůj život na pevném základě? Kde lze vidět, poznat a nalézt smysl života?
6)
Dnešní hory. Rozdělenost církve. Aspekty věroučné i ve zbožnosti. Ideologické směry. Filozofie. Politické strany. Poznámka: V pozadí jde žel často a velmi okatě i neokatě jen a jen o p.
a)
Racionalismus. Rozum. Hamlet: Být či nebýt. Scientismus. Technika.
b)
Romantismus.Cit. Zapálené srdce. Don Quijotte.
c)
Linie. Plán. Ekonomie. Politika. Technika. Program. Technický prakticismus. Směrnice. Lajna.
d)
Lidé hledají pomoc. Hory, k nímž se vzhlíží s obavami.
e)
Zamarovský: Sumerové. Umělé zikuraty. Stránky: 84. 234.
1.
Umělé hory u Sumerů a Babyloňanů. Tam sídlili bohové. Přicházeli k lidem a lidé k nim. Stupně. Jákobův žebřík. Zajetí. I k těmto horám pozdvihovali lidé oči. Ať chtěli nebo nechtěli, měli je před očima.
2.
Hory vytvořené lidmi. Umělé. Hory starostí, těžkostí, překážek. I k těmto horám pozvedá člověk často oči. Nelze je pominout. Se starostí či strachem se k takovým horám třeba jen po očku vzhlíží.
f)
SZ. Lidé mívali z božstev strach, aby jim neškodila. Otázka, jak je správně uctít, co se jim má obětovat, dát.
g)
My také mnohé a všelicos obětujeme k odstranění toho, co se nám zdá být nepřekonatelnou překážkou nebo před čím máme strach. Naše oběti: Rovná páteř. Čisté svědomí. Charakter. Víra. Přesvědčení.
h)
Hora životní úrovně.
1.
Někdy nás strašlivě drtí a žádá velké oběti. Oběti mravní i lidské. I na zdraví. Obětujeme spokojenost, klid, radost ze života. Čekáme pomoc pro život. Přitom se mnohdy dostavuje ochuzení a zklamání.
2.
Obětujeme právě to, cohledáme a chceme dosáhnout. Paradox. Čekáme vyřešení životních svízelů. Honba za životní úrovní. Lidé ztrácejí právě to, co chtějí získat: Smysl života. Štěstí. Spokojenost. Radost.
i)
Poznámky:
1.
Nikoli ztrácejí. Nedosahují. Nestačí dosáhnout.
2.
Lehce se o těchto věcech mluví těm, kdo již mají materielní zajištění. Kdo je zadlužený až po uši nebo ještě o trochu víc, aby mohl vůbec bydlet, ten věci vidí jinak.
3.
Právo každého na slušnou životní úroveň. Kdo ji má, ten nemá právo říci ani popel tomu, kdo má méně. Farizejský pokrytec.
4.
Sociální škvíry v církvi se stále rozšiřují. Přitom se ti lépe situovaní chtějí tvářit, že jsou na tom všichni stejně.
j)
Golgota. Velikonoce. Pomoc pro člověka.
1.
Přemožení smrti.
2.
Vítězství nad zlem, hříchem.
3.
Vítězství nad osudem.
4.
Jak tomu rozumět docela konkrétně a naprosto osobně? Velký podnět (impuls, inspirace) k meditaci.
7)
Rezignace osobní i rezignace národa. Zapojit se do masy.
8)
Pomoc od Hospodina.
a)
Doslova: Od obecenství s Hospodinem.
b)
Ne statičnost. Ne hory, ale Hospodin sám pomáhá, ctěný na Sionu. Nepomohou ani pahorky přírodní, ani umělé.
c)
Žalm 118,6: Hospodin se mnou, nebudu se bát. Co mi může udělat člověk?
d)
Žalm 74,12: Však ty jsi Bůh, král od starodávna. Působíš hojné spasení uprostřed země.
e)
Obecenství lidu s Hospodinem v chrámě.
f)
Pomoc od Hospodina. Proč:
1.
Hospodin je stvořitel. Dal zákony světa.
- Nebe a země. Všechno. Dvě od sebe oddělené oblasti. Izrael si to představoval v duchu své doby barvitě a masivně.
- Země: panství člověka.
- Nebe: Oblast pro člověka nepřístupná. Andělská oblast. Chválí tam Hospodina. Věci neviditelné, ale reálné. Oblast hodnot: Láska. Pravda. Spravedlnost. Hospodin je nad tím vším.
2.
Hospodin je živý, přítomný Pán. Strážce.
- neodvrátil se od světa. Nespí jako člověk po vykonané práci. Stará se o svět a o člověka. Zasahuje do dění světa. Chrání ode všeho zlého. Živý pán. Mění se. Jeví se jinak. Není stejný v měnících se situacích.
- Přítomnost v životě člověka. Izrael prožíval přítomnost Hospodina v kultu. Oběti. Obecenství před Bohem. Společenství těch, kdo obětují. Odtud je nabývána síla pro všední den.
g)
Poznámka: Síla i ze společenství lidí, při sobě, patří dohromady. I z necírkevního společenství.
h)
Dnes. Modlitba. Bohoslužba. VP. Vědomí, že Bůh je blízko, že je se svým lidem.
9)
Jak se boží ochrana a pomoc projevuje.
a)
Nesklouzne noha tvá.
1.
Zaměření života. Úzkalí. Uklouznutí ne na ledě, ale v životě. Bilance života. Šikmá plocha. Sklouznutí ke smrti věčné. Prohrát život. Ztratit duši. Promarnit život. Neužitečně probít, probendit. Zachovat a ztratit duši.
- Sejít v životě na špatnou cestu. Hospodin je záruka pomoci. Směrnice pro život. Menší nebezpečí sklouznutí než u pohana.
- Žalm 91,12: Na rukou ponesu tě, abys neurazil o kámen nohy své.
2.
Deismus. Bůh svět sice stvořil, ale nestará se o něj. Hodinář. Nebeský hodinář. Bůh natáhl hodiny světa, ale už do toho nezasahuje. Pochopitelně bůh s malým začátečním písmenem.
- Spinoza: Deus sive natura, natura sive deus. Bůh čili příroda, příroda čili bůh.
- Pantheismus.
3.
Extrémy:
- deismus.
- Bůh jako loutkař. Bůh tahá za drátky. Všecko má v ruce v dění světa až do každé maličkosti a podrobnosti. Bůh je pak odpovědný i za každé záchvěvy lidského myšlení. Opravdu extrémní extrém.
4.
O světských věcech světsky. Bez glorioly.
5.
Všemocnost Boží a zlo ve světě.
- Mnohé obrazy přebrali Izraelci z baalismu. Ale ne ten, že Bůh spí a že se určitou dobu nestará o svět. Zlé síly pak mají volnou ruku.
- Tak baalismus vysvětluje nesrovnalosti ve světě. V zimě baal spí a temné a zlé síly se mohou vyřádit. Když se bál na jaře probudí, postaví všecko do latě a udělá pořádek.
- Odvaha víry.
6.
Kdysi: Bůh nedřímá.
- Tváři v tvář světovým zvratům a převratům.
- Zajetí. Babylonie.
- Utrpení. Bůh o tom ví.
7.
Křesťanství: Bůh dopouští.
8.
Poznámky:
- Tváři v tvář koncentrákům to zní dost děsivě.
- Faráři (teologové) při těchto otázkách příliš nepřemýšlejí a už vůbec nedomýšlejí.
9.
Vyznání jednoho německého faráře. Jak prožil Boží ochranu a pomoc. Byl na východní frontě, u Stalingradu. Zraněn. Ztratil oko. Byl ošetřen na marodce a poslán na doléčení do Německa. Tak se dostal od Stalingradu. Jeho kamarádi tam ale zůstali.
10.
Dostalo se nám nebezpečně do krve, že se ve světě vidí jen samé náhody. Nikoli Boží řízení.
- Obdobně nebezpečný opak: Bůh vše řídí. Když to vyhovuje nám. Pomodlím se, splní se.
- Otázka Božího řízení není tak jednoduchá. Nezpložšťovat.
- Zde je mimořádný podnět k meditaci. Zatím to nebylo vyřešeno a uspokojivě zodpovězeno ani za 2000 let dějin křesťanské církve.
b)
Hospodin je strážce.
1.
Nedříme. Řídí svět a běh dějin. Nepanuje jenom náhoda.
- Relativní samostatnost světa. Může se k Bohu obrátit i zády.
- Boží milost a láska drží svět pohromadě.
2.
Mnohá pohanská božstva se ukládají k zimnímu spánku. Spánek smrti. V době spánku dobrého boha vládnou temné a zlé síly, zlá božstva. Když se bůh probudí, napravuje jejich zlé dílo. To je pak spasení.
- Persie. Ormuzd. Ahriman. Cyklus. Symbol: Světlo a tma.
- Egypt. Osiris.Set. Isis.
- Žalm 44,24: Procitni, proč spíš, Pane? Probuď se a nezaháněj nás na věky.
- 1 Královská 18,27: V poledne se jim Elijáš začal posmívat: "Volejte co nejhlasitěji, vždyť je to bůh! Třeba je zamyšlen nebo má nucení anebo odcestoval. Snad spí, ať se probudí!"
- Kdysi: Když bůh spí, uplatňuje se zlo, zmar.
3.
Dnes:
- Relativní samostatnost světa.
- Vysvětlit nesrovnalosti zla ve světě je ale pro křesťany stále nesnadné.
4.
Svět se řídí vlastními zákony.
- Dřív se tomu říkalo deismus.
- Křesťané se ale ubránili výtce: Bůh je loutkař.
10)
Stín. Odpočinutí.
a)
Po boji, po zápase.
b)
Před bojem. Příprava.
c)
Ne pasivní hovění si.
d)
Hospodin chrání Izraele. Jméno heslem. Bojuje Bůh.
1.
Církev ve SZ.
2.
Izrael nezanikne ani jako společenství národa, ani jako národ.
3.
Genesis 32. Zápas ve Fanuel. Jákob. Nové jméno: Izrael. Bojuje Bůh.
e)
Strážce.
1.
Stádo. Boží péče o člověka.
2.
Jonáš. Břečťan. Zastínění.
3.
Pravá ruka. Použití. To (on) je moje pravá ruka.
4.
Poušť. Význam stínu.
5.
Průvodce. Zastiňuje.
f)
Slunce. Měsíc. Později to probereme.
g)
Ode všeho zlého.
1.
Ten Zlý. Satan.
2.
Otázka vzdorování zlu.
3.
Otče náš: Ale zbav nás od zlého. I od Zlého.
h)
Duše. Život.
1.
Jde o věčnost.
2.
O věčnosti se ve SZ moc nemluví, ale nelze ji ze SZ škrtnout.
i)
Vítr.
1.
Orientální vítr. Široko. Lidé i zvířata upadají do stavu šílenství. Nedůtklivost. Zuřivost. Sebevraždy.
2.
Jonáš. Břečťan. Nutný stín.
11)
Slunce. Měsíc.
a)
Božstva.
b)
Logická otázka: Kdo je silnější: Hospodin nebo pohanská božstva.
c)
Logická odpověď: Slunce, protože zajišťuje a zabezpečuje svým vyznavačům vyšší životní úroveň.
d)
Víra Izraele.
1.
Nenechali se zlákat božstvem Slunce, božstvem životní úrovně.
2.
Nejprve Hospodin. Životní úroveň jim pak byla přidána.
3.
JK: Hledat nejprve KB, to ostatní bude přidáno.
e)
Revolučnost víry Izraele.
1.
Při usazování se v Kanánu: Přebírají způsob života, zemědělství.
2.
Nikoli však božstva specializovaná pro daný způsob života.
3.
Vypadalo to na tehdejší dobu velmi nerozumně, proti zdravému selskému rozumu.
12)
Slunce a měsíc.
a)
Požehnání při pohřbu. Často vztahováno neprávem na mrtvého. Že už na něj nebude svítit ani slunce, ani měsíc.
b)
Kultická božstva.
1.
Nejde o úžeh, úpal, náměsičnost.
2.
Pohanská božstva nemohou Izraeli škodit. Hospodin je silnější.
3.
Jozue 10,15: zastavilo se Slunce v Gabaon a měsíc v Ajalon. Slunce i měsíc musí svítit, aby Izraelci mohli za světla dokončit porážku nepřátel.
4.
Abakuk 3,11. Slunce a měsíc se musí na Boží příkaz zastavit. Božstva nevydají věštbu.
5.
Genesis 1.
- Stvoření. Lampy. Vyměřené dráhy. Nemají světlo ani ze sebe. Světlo bylo stvořeno už první den, slunce a měsíc až později. Pouhé odměřování času.
- Sekularizace. Odnáboženštění pohanství. Demytologizace.
13)
Způsob života 1.
a)
Slunce. Božstvo. Zemědělství. Kananejci. Otázka životní úrovně. Kdo neuctívá slunce, nemá požehnání.
1.
Za božstvem jsou jeho vyznavači. Síla. Bohatství.
2.
Posledním dárcem i životní úrovně je Hospodin.
3.
Izrael: kočovníci. Změna způsobu života. Zemědělství.
4.
Názor tehdy: S novou zemí a s novým způsobem života je třeba převzít i bohy. Specialisté. Patroni. Garantují způsob života. Každá země má své zaběhnuté specialisované bohy. Určitá konkrétní ideologie v pozadí.
- Přizpůsobit se způsobu života a myšlení dané země, dané doby.
- Římanům 12,1-2: Nepřizpůsobovat se.
b)
Měsíc. Božstvo pastevců, zlodějů a lidí, kteří potřebují noc ke svým nekalým úmyslům a záměrům. I zde existuje Boží ochrana. Silnější nežli temné noční síly a mocnější i než lidé, kteří těchto temných sil využívají.
14)
Způsob života 2. Přístup k životu. Jako božstva, symboly, představují slunce a měsíc dva přístupy k životu.
a)
Slunce. Egypt. Zemědělství. Člověk si dělá, co chce. Zásoby pro budoucnost. Zajištěnost. Naturalismus. Sensualismus. Božnost královská. Absolutní diktatura. Požitkářství. Snadný a sladký život. Pšenice. Nil. Sladký život z bahna Nilu.
1.
Mojžíš. Žádá faraona, aby Izrael mohl (směl) odejít na poušť. Sloužit Bohu.
- Žádost o propuštění je motivována nábožensky. Izraelský Bůh chce mít svůj lid svobodný. Faraon Izraele nepropustil. Hned tu máme náboženskou diskriminaci.
- Svědomí. Víra. Vnitřně.
- Sociálně. Převzal to Marx a dal tomu svou specifickou podobu.
2.
Dnes.
- vytahují se lidská práva a jejich porušování. Nějaký ideologický klacek se při troše dobré vůle vždy najde. Na cokoliv a proti komukoliv.
- Není angažovanost pro dobré. Ani trpění pro spravedlnost.
3.
Sensualismus.
- Lhostejnost ke všem a ke všemu, co nepřináší prospěch a požitek.
- Člověku se vede sice dobře, ale cítí se slabý na to, aby někomu pomáhal. V pozadí je různě zakuklená tržnost.
4.
Stojcismus.
- Některé věci má člověk ve své moci, jiné ne. Na ničem vlastně nezáleží. Zdraví. Otroctví. Nesvoboda. Náboženství.
- Pocit nemohoucnosti. často zakrývána lenost. Pohodlnost. Chtít žít v pohodě života bez hlubší a širší odpovědnosti. Nebezpečí defetismu. Zní to dnes solidně: Starejme se jen o sebe.
- Vyžít se. Užít si života. Člověk je si sám normou.
5.
Epikurejismus. Kultivovaný konzum. Ne nutně nějaký pustý požitkářský hedonismus. Vysoká kulturní úroveň.
6.
Faraon. Symbol božstva slunce. Rozhoduje o tom, co je dobré a správné. Naprostý absolutismus. Netolerantnost vůči druhým. Diktátor. Nesvoboda svědomí. Důsledek či rub vysoké životní úrovně.
b)
Měsíc. Babylon. Osud. Fatum. Astrologie. Determinismus.
1.
Fatalismus. Nedá se nic dělat. Koloběh přírody. Nic nového pod sluncem. Člověk nemá svobodnou vůli. Vše na člověka těžce doléhá. Není odpovědnost za svět.
2.
Jít proti osudu. Jít temným tunelem proti jedoucímu vlaku.
c)
Nebezpečí zklouznutí do některých přístupů k životu.
1.
Uvědomit si to, i když třeba nevidíme konkrétní možnosti vzepření se a rizika.
2.
Neházet flintu do žita příliš brzy. Neskládat ruce v klín.
3.
August Hermann Francke:
- Mnozí lidé byli upřímně přesvědčeni, že splnili svou křesťanskou povinnost, když byli v neděli v kostele. Ústavy v Halle. Zakládal je. Kladl důraz na sociální důsledky kázaného a žitého evangelia.
- Řešil konkrétní společenské problémy a potíže společnosti dané doby. Na základě víry, evangelia. V rámci daných tehdejších možností. Nemohl pochopitelně vše vyřešit, ale jednalo se aspoň o náplast na některé bolesti.
15)
Politická moc.
a)
Egypt. Babylon. Politická síla. Velmoci.
b)
Za božstvy stojí a pochodují armády. Zastánci. Vyznavači. Státní moc, administrativa.
c)
Dějiny Izraele.
1.
Neblahé zkušenosti. Mezi mlýnskými kameny. Malé zrnko. Občasné boje mezi Egyptem a Babylonií (případně Asyrií). Vojjska táhla přes Izrael. Sem a tam. Nejprve tam. Pak vítězně nebo poraženecky zpět. Za čas to těm prvním ti druzí oplatili.
2.
A tak to byl pořád koloběh v průběhu desetiletí a staletí. Vojska vždycky drancovala. Minimálně chtěli vojáci jíst a potřebovali i píci pro koně.
3.
Když bude hospodin s Izraelem a když se Izrael bude řídit Boží vůlí, nebudou mu moci uškodit ani tyto velmoci.
4.
Otroctví v Egyptě. Zajetí v Babylonii. Nakonec se z toho Izrael dostal. Izrael jako národ přetrval Egypťany i Babyloňany.
16)
Vycházení, vcházení.
a)
Auto, benzin, olej. I bez mazání to může s autem chvíli vydržet. Nemusí to jít vždy sice hladce, ale jde to. Až někdy se to zadrhne. Ale jednou se to jistě zadře.
b)
Nikdo není tak nerozumný, aby se o své auto nestaral a nevěnoval mu potřebnou péči. Benzin. Od pumpy k pumpě. Tankovat. Nutné.
c)
Pečovat o sebe, o duši.
d)
Každé auto dříve (po havárce) nebo později (když přirozeně doslouží věkem) skončí ve šrotu.
1.
Člověk přirozeně zapadne do mlhy či šedi minulosti a zapomnění.
2.
Naděje pro člověka. Pohled na horu Golgotu. Vycházet a přicházet. Vracet se ke SB. Na konci je pak světlo KB.
17)
Vycházet. Vcházet.
a)
Septuaginta: obráceně. Je to logičtější.
b)
Ale: Izrael je už v chrámě. Vyjde z něho do všedního života. Vracet se. Chrám. Čerpací stanice pro benzin, SB.
18)
Až na věky.
a)
Nejde jen o časný život.
b)
Hospodin je pánem i věčnosti. Budoucnost je v rukou Božích.
c)
člověk se nemusí bát pohledu tváři v tvář smrti. Věříme v život věčný. Nic většího nám nikdo nemůže dát. Obecenství s Bohem až do smrti a i za smrt.

Poznámky:

1)
Cit. Nadšení. Vítězslav Hálek. Romantismus. Romány o lásce. Po svatbu. Pak ale následuje všední každodenní život.
2)
Ideály mládí, s nimiž jsme vstupovali do života, byly příliš idealistické tváři v tvář tvrdé realitě života.
3)
Erich Fromm: Haben oder sein.
4)
01. Upraveno pro povánoční a předsilvestrovské kázání.
a)
Očekávání od vánoc. Kouzlo a barevnost vánoc. Pomine. Normální, každodenní život. Hledání pomoci. Rozhlížíme se kolem sebe. Výš, výše postavený. Lidé. Opora.
b)
Izrael. Hory. Války. Pohanští bohové. Hospodin.
c)
Matouš 2. Mudrci pozvedají zrak . Kousek výš, ke hvězdám. Přišli do Jeruzalema. Pohané. Hledající. Jiní hvězdu neviděli nebo na ni nedbali.
d)
Dnes mnozí znají kostel jen zvenčí. Věže kostela mluví, nebo nemluví.
e)
Ještě výš. Hospodin, stvořitel. Zkušenost v našem životě.
f)
Naděje pro budoucnost. Dnes je první den zbytku našeho života.
5)
Wenn wir aus dieser Meditation vielleicht alles vergessen, sollte in unserem Bewusstsein das Wichtigste bleiben:
a)
Heute ist der erste Tag des Restes unseres lebens.
b)
Wohin heben wir unsere Augen auf?
6)
Hledání pomoci.
a)
Většina lidí takto neuvažuje. Mladý. Zdravý. Dobře situovaný. Dobré zaměstnání. Necítí žádný vážný důvod či impuls či touhu po nějakém hledání nějaké pomoci.
b)
Citlivost pro myšlenku touhy po nějaké pomoci.
c)
Když to člověk v nějaké míře potřebuje.
1.
Stáří. Větší odkázanost na druhé. Závislost. Úbytek schopností, sil, možností života.
2.
Boj o život. Zápasy v životě. Boj o přežití a přežívání. Konkurence. Lidé si jdou po krku. Vyhodit druhého ze sedla nebo ze židle. Nezaměstnanost.
3.
Nemoc. Úraz. Neštěstí v okruhu blízkých.
7)
Přirozeně člověk čeká pomoc od výšin.
a)
Podvědomé očekávání.
b)
Lidé nahoře. Hory nadějí a touhy. Lidé, kteří podle názoru lidí mají možnost aspoň trochu ovlivnit chod a běh dějin. Pomůže, resp. Může pomoci, ten nahoře, nikoli někdo dole.
c)
Minimálně má prst na pípě, na přítoku peněz.
8)
Archelaos. 740 ante.
a)
Skepse nebo zkušenost života.
b)
Člověk vposledu může spolehnout jen na sebe sama a na peníze.
c)
Bohové jsou pominuti. I pohanští bohové.
9)
Přirozené lidské naděje a zájmy se koncentrují do postav různých bohů.
a)
Bohové jsou vlastně projekcemi lidského ducha, lidského nitra, lidských zájmů a představ.
b)
Cicero: O přirozenosti bohů. Kdyby koňové měli své bohy, tak by byli v podobě koní. V koňské podobě.
c)
Naopak viděno: Dávní bohové mají dnes jiná jména, jinou podobu a jinou formu.
1.
Podstata zůstává stejná. Jde o lidské představy o životě, o lidské naděje a zájmy.
2.
Způsob uctívání (ctění) může mít rovněž jinou (obměněnou) podobu.
3.
Podstata zůstává stejná. Jde o to, co je uvnitř člověka. Objektivace lidského nitra. Projekce subjektu do objektivna.
10)
Modlitba.
a)
Vděčnost za dobré Boží dary.
b)
Prosba, abychom dokázali dohlédnout výš než jenom k lidským horám.
c)
Mnohé lidské hory jsou do určité míry a v určitém čase třeba aspoň částečně dobré pro člověka. Dobrý Boží dar?
11)
Hory vzbuzující strach.
a)
Obavy ze skutečností, které jsou mimo rozsah našich možností zvládání nebo jen ovlivňování. Upokojit různými úlitbami.
b)
Příklady: Lidská vypínavost. Sobectví. Neláska. Nemoci.
12)
Boží ochrana a Boží řízení. Krajnosti.
a)
Deismus. Nebeský hodinář. Bůh svět stvořil. Dal fungující zákony. Natáhl to jako hodinář. Nemusí se už o nic starat.
b)
Bůh jako loutkař. Vodí člověka na drátkách, na špagátě. Ví, co se stane, co si člověk bude myslet, co udělá.
13)
Biblický pohled. Důrazy. Krajnosti.
a)
Bůh se o člověka stará. Zájem o něj. Ochrana. Předpokládá se plnění boží vůle.
b)
Svoboda člověka. Možnost rozhodnout se i proti Bohu.
14)
Příklad. Správné důrazy. Obé platí, ale pro určité situace. Příklad s nohou a pohybem.
a)
Doporučuje se: Cvičit, pohybovat se, chodit. Pro zdraví je to dobré. Nepohybem si člověk škodí.
b)
Zlomená noha. Nutno nohu po určitý čas šetřit. Pomalu rozcvičovat. Kdyby někdo moc poskakoval, uškodil by si.
15)
Verš 1 a 2. Člověk hledá pomoc ve svém životě. Dohlédne nad lidské nabídky hor, výšin. Dohlédnout až k Bohu. Stvořitel. Pán.
a)
Člověk se dostane na cestu víry v Boha. Další verše si všímají této cesty. Nejde o obecnost lidského života mimo oblast víry v Boha.
b)
Obrazy. Bůh je s člověkem na cestě víry.
16)
Boží ochrana na cestě víry.
a)
Ne obecně v životě. To jistě též, ale zde je řeč o souvislosti s vírou.
b)
Víra je příklon k Hospodinu.
17)
Křesťanské chrámy a svatyně na místech pohanských kultišť.
a)
Pohané vyhmátli přirozeně nábožensky přitažlivá místa. Hlavně na horách.
b)
Theodosiův dekret 380. Křesťanství se stalo státním náboženstvím. Církev získala (přebrala) pohanské chrámy a kultiště.
c)
Různé svaté hory. Hostýn. Radhošť. Říp. Církev těchto míst využila např. Jako poutních míst.
18)
Hory zajímavé pro evangelíky.
a)
Husitská doba. Kozí hrádek. Hora Bzí. Hora Tábor. Hora Oréb.
b)
Doba temna: Hora Javořice.
19)
Micheáš 6,1-2.
Verš 1. Slyšte nyní, co praví Hospodin: Povstaň, veď soud s horami, nechť slyší pahorky tvůj hlas!
Verš 2. Slyšte Hospodinův spor, hory i nepohnutelné základy země! Hospodin vede spor se svým lidem, činí výtky Izraeli:

Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.