Izaiáš 40,1-11.

(Kázání Starý zákon -> 23 Izaiáš)
Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku
Advent.
Srovnej: http://janebaspisy.php5.cz

Text:

Izaiáš 40,1-11.
Potěšujte, potěšujte lid můj, praví váš Bůh.
Hlas volajícího:
Připravte na poušti cestu Pánu. Přímé čiňte stezky jeho. Co je křivého, ať je vyrovnáno. Každé údolí ať je zvýšeno. Každý pahrbek ať je snížen.
Kaž: Všeliké tělo je jako tráva. Všeliká vzácnost jeho jako květ polní. Tráva usychá, květ opadává. My lidé jsme opravdu jako ta tráva. Ale SB zůstává na věky.
Přichází k tobě tvůj mocný pán. Na rukou ponese slabé ovce.

Čtení:

Izaiáš 2,1-5.
Izaiáš 40,21-31.
Izaiáš 40,1-11.
1
"Potěšte, potěšte můj lid," praví váš Bůh.
2
Mluvte k srdci Jeruzaléma, provolejte k němu: Čas jeho služby se naplnil, odpykal si své provinění. Vždyť z Hospodinovy ruky přijal dvojnásobně za všechny své hříchy.
3
Hlas volajícího: "Připravte na poušti cestu Hospodinu! Vyrovnejte na pustině silnici pro našeho Boha!
4
Každé údolí ať je vyvýšeno, každá hora a pahorek sníženy. Pahorkatina ať v rovinu se změní a horské hřbety v pláně.
5
I zjeví se Hospodinova sláva a všechno tvorstvo společně spatří, že promluvila Hospodinova ústa."
6
Hlas toho, jenž praví: "Volej!" I otázal se: "Co mám volat?" "Všechno tvorstvo je tráva a všechna jeho spolehlivost jak polní kvítí.
7
Tráva usychá, květ vadne, zavane-li na něj vítr Hospodinův. Věru, lid je pouhá tráva.
8
Tráva usychá, květ vadne, ale slovo Boha našeho je stálé navěky."
9
Vystup si na horu vysokou, Sijóne, který neseš radostnou zvěst, co nejvíc zasil svůj hlas, Jeruzaléme, který neseš radostnou zvěst, zesil jej, neboj se! Řekni judským městům: "Hle, váš Bůh!
10
Panovník Hospodin přichází s močí, jeho paže se ujme vlády. Hle, svoji mzdu má s sebou, u sebe svůj výdělek.
11
Jak pastýř pase své stádo, beránky svou paží shromažďuje, v náručí je nocí, březí ovečky šetrně vede."

Liturgie:

a)
Suspirium: 2 Korintským 1, 3-4.
b)
Písně: 178, 138, 442, 191, 419.
Postní písně: 311-8. Kristus příklad pokory. Žalm 23. 446. 355.
Adventní: 274-4. 272-7. 276-3. 259-4. ADVENT: 273-4 Zvedněte brány svrchků svých. 276-3. 259-4 Navštiv nás, Kriste žádoucí. 296.
c)
Poslání: Izaiáš 40,27-31.

Osnova.:

0)
Úvod. Telegram. Číst mezi řádky. Stručnost.
a)
Potěšování. Lidské a boží.
b)
Hlas. Brát vážně. Zazní, odezní, vyzní.
1)
Poušť.
2)
Pomíjejícnost. Tělo. Tráva.
3)
Přichází pán. Ponese slabé ovce.
4)
Závěr.
a)
Bůh to chce po nás: Rozkazovací způsob: Potěšujte. Připravte. Kaž.
b)
Přijde Pán. Dokončí. Udělá.
c)
Komu je to řečeno. Božímu lidu. Izrael je v zajetí.
1.
Chatrné hloučky později po návratu. Potřebují potěšení.
2.
Dnes. Lomoz života. Přehlušení pocitu potřeby potěšení. Určeno malé církvi, stárnoucí a unavené. Povzbudit. PB přijde, je to jeho církev.

Potěšujte.

1)
Lidské potěšování. Přikrašlování. Vědomé i nevědomé klamání druhého. Naivní nebo záměrné nedomýšlení.
a)
Nemocnému: Vypadáš dobře.
b)
Opuštěnému: Všichni na tebe myslí.
c)
Víme, že to není pravda. Potěšovaný z toho brzy vystřízliví. Je pak hozen do ještě hlubší deprese.
2)
Boží potěšování. Nezakrývá zlou skutečnost. Ani hřích a zlo. Potěšení je založeno v Bohu, nikoli v člověku. Ne v pomíjejících nadějích tohoto světa.
3)
My. Tváři v tvář těžké situaci života, smrti.
a)
Lidské potěšování: hranice možností. Nelze říkat: Není to tak zlé. Mohlo by to za určitých okolností působit jako výsměch.
b)
Boží potěšování. Vzít v úvahu realitu života. Uprostřed každé situace. Nadhled. Pravda Boží: přesahuje svět, život člověka. Naděje založená v božích možnostech.
c)
Kam jinam se obrátit? Člověk končí jen u hrobu. Pomíjejícnost.

Hlas volajícího na poušti.

1)
Hlas zazní, odezní. Vyzní. Možno zaslechnout, přeslechnout. Člověk sice slyší, ale nemusí vnímat. Zazní, může se dotknout srdce. Může být umlčen. Může být vzat vážně.
2)
Jenom hlas? Je to však veliká věc. Je možno se dovědět něco podstatného a závažného. Pravda o svém vlastním životě. Pravda pro svůj život. Někdo nám to nějakým způsobem řekne, sděluje.
3)
Hlas vyrovnává cesty mezi lidmi. Moc lidského hlasu.
a)
Záleží na tom, co řekneme. Zavřou se nebo otevřou dveře i srdce.
b)
Záleží na tom, kdo to říká.
1.
Různě působí slovo pána a kmána.
2.
Rodič něco řekne a zbytek rodiny stojí v pozoru.
3.
Učitel ve škole zakřičí nebo něco pronese tichým hlasem a třída zpozorní.
4.
Generál zavelí a vojsko se vydá na pochod.
c)
Moc Božího hlasu je daleko větší. Připravuje cestu v lidských srdcích. Působí různým (rozmanitým, mnohým) způsobem.
4)
Hlas uprostřed ticha, např. Na poušti v noci nebo v katedrále.
5)
Hospodin: Unavení a lidé bez naděje se pozvednou. Stačí jeho hlas tichý. Není třeba hlasný nebo halasný křik. Nejsou to prázdná slova.
6)
Ticho pouště. Deprimuje to. Zvláště v noci. Naprosté ticho. Tichý hlas Boží v ruchu života, i na poušti života.
7)
Vděčnost za hlas. Můžeme mluvit a slyšet. Je to beznadějná hrůza, když člověk neslyší nebo když nemá vedle sebe nikoho, kdo by na něj mluvil nebo promluvil.
8)
Osamělost lidí ve městech.
a)
Stěny uzavřeného bytu mlčí.
b)
Když někdo povzbudivě promluví, je to povzbuzující.
c)
Naděje: S někým moci pohovořit.
9)
Postupující a rostoucí osamělost a pocit opuštěnosti lidí i na vesnicích.

Verze 1.

0)
Zkratkovité jako telegram. Kdo chce rozumět, musí číst i mezi řádky. Jsou nastíněny 3 velké obrazy:
1)
Wüstenlandschaft.
a)
Pouště nejblíž známé Izraelským.
1.
Negeb. Jih Izraele.
2.
Judská poušť.
3.
Poušť mezi Babylonií a Izraelem.
b)
Na poušti jsou i hory a údolí. Vize Izaiáše: Vyrovnání. Nádherná silnice, přímá jako pravítko. Něco vyvýšit, něco snížit. Unrealistische Träume damals. Dnes: Jsou tam silnice. Asfaltky.
c)
My: Má smysl nereálně doufat v lepší budoucnost? Obklopují nás všední šedivé dny. Cizost života. Poušť.
d)
Izrael. Izaiáš: Babylonské zajetí. Návrat do zaslíbené země. Naděje návratu. Nadvláda Babylona, pak ale Peršanů. Izrael se vrátil. Kýros.
e)
Není to nerealistická naděje. Splnilo se to. V dějinách víry jsou budovány cesty a mosty. Roviny. Vracejí se po nich lidé domů. K víře. K druhému člověku, když došlo k rozkmotření na čas. Hlubší pochopení. Základna života.
f)
Není lehké věřit, že se některé cesty vybudují.
1.
Síla politické moci. Tlaky politické moci. Ekonomická moc.
2.
Nechuť dělit se s chudšími. Bohatství je na úkor chudších. Začít tady.
3.
Hluboká údolí mezi lidmi. Těžce se vyrovnají. Hory. Přehrady. Příkopy a hradby. Snížit hory mezi lidmi. Překážky.
2)
Alles Fleisch ist Gras.
a)
Obraz. Ne suché teoretické kázání. Vše skončí v hrobě. I ten nejmocnější. V hrobě skončí i život s nejvyššími kvalitami. I nejkrásnější květiny uvadnou.
1.
Je komické, že nám to vlastně není jasné.
2.
Málo s tím počítáme. Necháme se fascinovat von den Superlativen.
3.
Co ilustruje životní obrazy, příběhy. Was nach Ewigkeit schmeckt. Die Predigt des Propheten malt ein eindeutiges Bild: Alles Fleisch ist wie ein Gras.
4.
Tráva usychá, květ padá.
b)
My. Někdy to vidíme jinak. Nechceme vidět syrovost, pomíjejícnost života.
1.
Bohatí a úspěšní necítí tolik tíhu pomíjitelnosti.
2.
Chudí cítí horký dech nenaplněnosti života daleko tíživěji. Bohatí: Stolzes Wachstum.
c)
Otázka: Mohou být vůbec chudí ve světě šťastní a radostní?
1.
Názor bohatých, zajištěných, usazených: Chudí prý nemají co tolik ztratit. Snad i proto se dovedou radovat z malých darů obyčejného dne. Prostota života. Radost z maličkostí.
2.
Temnota nepochopení našeho stavu života má rozmanité varianty.
d)
Advent. Světlo vržené na nás.
e)
Někdy mají chudí co dát i bohatým.
1.
Pohled na život.
2.
Bohatí se mohou od chudých moc učit.
3.
Tuto relativně častou farářskou frázi jistě každý farář ochotně vysvětlí a dotáhne do konkrétna podrobněji.
f)
Die traurige Botschaft: Alles Fleisch ist Gras.
1.
To je ale evangelium.
2.
Uklidnění pro Niemandy dole: I ti nahoře skončí jako usychající tráva.
3.
I babylonští usurpátoři dopadnou stejně jako kteříkoliv obyčejní podrobení a podmanění lidé.
g)
Zvěst pro všechny vlastníky: abgeben. Frei geben. Wie Kyros: propustil Izraele domů. Vzdal se svých otroků.
h)
SB. Kdo nic nemá, může mít víc než tem, kdo má moc a vše zná. Alleskenner weiss nicht immer alles.
3)
Obraz. Bůh přijde jako mocný.
a)
Pro nás pak zůstane naděje.
b)
Všimnout si lépe obrazu. Obraz se mění. Wandelt sich. Aus dem Herscher wird ein Hirte. Nese slabou ovci.
c)
Adventní zvěst do světa, kde vládnou mocní svou silou. Přichází pravý pán světa. Slouží. Pečuje o slabé. Nabízí vedení bloudícím.
1.
Advent. Pozvání. JK. Dobrý pastýř. U něj můžeme všichni složit svou bezmocnost a slabost. On má Weg, Wahrheit, Leben für jeden.
2.
Text: Bereitet dem Herrn den Weg. Denn siehe, der Herr kommt gewaltig.
4)
Fürbite und Gebet.
a)
Fürbite.
1.
Osiřelí. Vdovy. Kdo někoho ztratili. Kdo prožívají zvlášť těžké adventní dny. Prosíme Boha za ně. Aby jim Bůh dal nové kontakten in der Nachbarschaft und in der Gemeinde.
2.
Taktně zdůraznit: Aby to PB udělal za nás.
b)
Gebet: Můžeme spolehnout na JK. Připravuje cestu našeho života. Abychom my připravili cestu JK do našeho srdce a do srdcí svých bližních. Abychom mohli putovat v jistotě jeho pomoci.
5)
Závěr.
a)
Obraz 1. Bůhpřipravuje cestu. Poušť. Nepřehlédnout: Výzva: připravte. Udělat i ze své strany, co je v našich silách a možnostech. Aktivní přístup k životu. Podíl na Božím díle.
b)
Obraz 2. Advent. Světlo do pouště života. I do temnoty smrti. Čekat. Vytrvalé čekání. Učit se přijmout odpuštění. Golgota. Žít z odpuštění. Vykročit na cestu, kterou Bůh připravil, na níž nás postavil. Výhled do světla KB.
c)
Obraz 3: Mocný pán. Dobrý pastýř. Žalm 23. Plný život u Boha, v souladu s Bohem. Propast hříchu, narušení. JK nás přenáší přes propast hříchu, kterou jsme sami vyhloubili. Umožňuje nám plnost života. Generální výhled.
d)
Nemusíme žít z utopie, ale naopak můžeme žít z Boží reality. Bůh nás staví na Bohem vybudovanou cestu k životu.
6)
Všeliké tělo je tráva.
a)
Bohatí žijí na osvětlené scéně života. Sonnenseite des Lebens. Zdraví. Úspěch. ŠŤastní, s nadějí pro život.
b)
Chudí. Schattenseite des Lebens. Odvrácená tvář života. Stín života. Nemohou se odpíchnout, rozvinout. Něco jim chybí. Něco postrádají. O něco jsou ochuzeni. Ochuzeni o štěstí, o zdravou sebejistotu. Přišlápnutost. Přimáčknutost.
c)
Bránit se nezdravé sebespokojenosti. Člověk si zakládá na sobě. Výkony. Uvědomit si: Vše je dar od PB.
1.
Mezi vděčností a pýchou může být někdy jen malý krůček.
2.
Modlitba vděčnosti, když se nám něco zdaří. Ne bezmyšlenkovité odříkávání slov.
3.
Modlitba tryskající z nitra, z hlubiny.
4.
Pokušení: Od vděčnosti k pýše. Nezdravá sebejistota.
d)
Bohatí: Prý je možno chudým závidět, že se dovedou radovat z maličkostí. Že je pouhé maličkosti vedou k radosti. Děsivé. Závidí jim mnohdy i to, že dovedou přijímat potěšení od PB.
7)
Bohatí.
a)
Výmluva. Chudí to mají v životě lehčí. Dovedou se radovat z maličkostí, zatím co chudáci bohatí to nedovedou. Chudáci bohatí potřebují k radosti nákladné zábavy.
b)
Dobrá rada takovým nemyslícím bohatým: Můžete všecko rozdat chudým.
1.
Pak budete nít příležitost být na tom jako ti chudí, včetně té vámi idealizované radosti chudých.
2.
Chudáci zbohatlí chudí se pak budou trápit a vymlouvat jako vy nyní.
8)
Poušť.
a)
Beznaděje. Pustina v nitru člověka.
b)
Pustina. Písek, kamení.
c)
Devastovaná krajina. Měsíční krajina.
d)
Lidské vztahy: Narušené, devastované.
e)
Vyprahlost, vnitřní prázdnota.
f)
Není vždycky v moci člověka něco změnit, oživit. Naše časté poznání: Nad naše síly.
g)
Beznaděje. Rezignace. Např.: Propad alkoholu. Drogy. Nevyléčitelná nemoc. Rozvrtané mezilidské vztahy.
h)
Naděje je v Božích možnostech.
1.
Poušť života. Boží láska na cestě života.
2.
Konečný, poslední výhled do světla KB.
9)
Tělo.
a)
Přiléhavý obraz. Výstižné. Sedí to. Srozumitelné. Souhlasíme. Nemáme námitek. Tak to prostě je. Život člověka pomíjí.
b)
Zarážející: Mělo by to být potěšením.
1.
Kontext. Babylon. Vypínavost. Izraelci: chudáci, zajatci. I Babyloňané jsou jako tráva.
2.
Pohřeb.
- Určité uklidnění. My jsme ještě na živu.
- Nepříjemná připomínka: i my jsme tráva.
- Potěšení: nejsme ta tráva jen sami. Základní solidarita všech lidí. Třeba ne vždy chtěná solidarita.
- Potěšení těch, kdo jsou na tom špatně. Bible nadržuje slabým. Základní myšlenka bible. Utištění, bezmocní a beznadějní jsou pod Boží mimořádnou ochranou.
3.
Zarmoucení. Potěšení. Kontext lidstva.
10)
Obraz: Bůh nese slabé. Nadržuje jim.
11)
Fascinace. Zlato. Pozlátko. Někdy to nerozlišujeme. Ale stejně pomine všecko, i tzv. Nepomíjivé zlato.
12)
Otázka radosti.
a)
Když se někdo neraduje, když to nedokáže. Když je člověk nějak sevřen osudem.
b)
V církvi lze často zaslechnout špičky o malé víře.
1.
Říkají to úspěšní, kterým se dobře vede. Zabydlení. Usazení. Zajištění.
2.
Vyčítat neradostnost znamená v praxi vyčítat chudobu nebo neštěstí.
c)
Neúspěch. Na člověka je moc navaleno. Tlak života. Nápor.
d)
Vyčítáním nebo špičkováním či pomlouváním ale nikomu nepomůžeme.
e)
Bible nadržuje chudým, slabým, nešťastným, utištěným.
1.
Pro ně se PJK dal především ukřižovat.
2.
Kdo klesají pod břemeny, nejen hříchu.
3.
Matouš 11,28. Pojďte ke mně všichni, kdo jste obtíženi břemeny.
13)
Připravte na poušti cestu pánu.
a)
Nepřehlédnout: to Bůh chce od nás.
b)
My: Pokušení vroucně se modlit, aby si to PB udělal a dělal sám.
1.
Bezbožní modlitebníci. Navenek mohou být i zbožní a pokorní. Póza.
M2. Odlit se lze i špatně.
2.
Mnohé modlitby jsou zbožným rouháním. Rouhání ve zbožné formě, ve zbožném hávu.
14)
Náš úkol: připravit cestu Pánu. Pán přijde a změní poušť i v našich lidských srdcích.
15)
Boží potěšení. Nezamlčuje zlou skutečnost. Nezamlčuje pravdu.
16)
Obraty: I nejzelenější tráva vadne. I nejkrásnější květ opadá.
17)
Lidské potěšování.
a)
Situace nebrána zcela (do důsledků) vážně. Zmírňování. Ubrušování. Těžkosti, zvláště druhých, nejsou viděny tak černě. Obavy říci pravdu naplno. Zeslabování těžkostí.
b)
Hranice našich možností. Můžeme mít ty nejlepší úmysly potěšit. Chceme říci něco povzbuzujícího. Dostaneme se ale jen nanejvýš na hranice našich lidských možností potěšit.
18)
Poušť života.
a)
Jít cestou necestou.
b)
I v poušti života se dá najít cesta pohodlnější, snazší. Dál a pohodlněji se dojde. Víc se uvidí a udělá. Plnější a klidnější život.
19)
Horký dech života.
a)
Tráva a květ je i na poušti v době dešťů, ale jen krátce.
b)
Mnohá poušť se krátce na jaře zazelená a rozkvete.
20)
Mocný pán nahoře shlíží shora na trávu dole. Pošlape někdy i krásný květ.
21)
Bůh v JK sestoupil dolů jako služebník. Tak mocný pán, že se nebojí o svou prestyž.

Verze 2.

1)
Potěšujte.
a)
Koho. Historická situace Izraele.
b)
Kdo může potěšit.
2)
My.
a)
Mnoho lidí necítí potřebu být potěšeno.
b)
Advent. Očekávání: Individuální. Univerzální.
3)
Příprava na potěšení.

Verze 3.

1)
Potěšujte.
a)
Kdo má být potěšen. Historická situace Izraele.
b)
Kdo může potěšit. Bůh. Žalm 138.
c)
Velká potřebnost potěšení. Všeliké tělo je tráva.
2)
My.
a)
Mnozí lidé nepotřebují potěšení.
1.
Netouží po něm.
- Dokonce ani nějaké potěšování nechtějí.
- Pokud by pošilhávali po nějakém potěšení, znamenalo by to faktické přiznání, že nějak nezvládají svůj život.
2.
Objektivně ale lidé potěšení potřebují.
3.
Zdánlivost správného rozpoznání životní situace. Pohodlnější je nebýt potěšen od Boha.
- Životní standart mnohým stačí a postačí. Až do nejzzazšího konce života.
- Nebýt rušen z poklidu života.
- Dráždí to, když se slyší: Všeliké tělo je tráva.
4.
Velmi zesílená deptající Únava. Někdy už není možné potěšování. Člověk už není schopen vnímat ani potěšování.
5.
I dosud nebetyčná sláva Babylona je ale jako tráva.
6.
Dnes se velmi projevuje podivná celková únava. Utápění se v každodennosti. Tlaky a nápory života.
b)
Advent.
1.
Individuální.
2.
Univerzální.
3.
Izrael: Předpoklady pro Kb.
3)
Příprava.
a)
Cesta na poušť.
b)
Konkrétnost. Poslání věřících. Výzva a pobídka Izaiáše. Budovat silnici v horku pouště, to zrovna nepřitahuje ani mnohé, kteří ústy horlivě vyznávají: Pane, Pane.
c)
Procesionsstrasse v Babyloně. Mardukova ulička. Celá desetina této parády je umístěna v Pergamon Museum v Berlíně.
d)
Pouště světa a života.
1.
Suchopár.
2.
Vyprahlost života.
3.
Pustota a prázdnota v duši a v srdci.
e)
Touha po naplnění života.
1.
Zdaleka ne u všech lidí se tato touha projevuje.
2.
U mnohých lidí je tato touha po plnosti a smysluplnosti a pravosti života zkryta jaksi v pozadí, v hloubi nitra. Vykoukne jen občas, např. O vánocích.
3.
Faráři se snaží lidem tvrdit, že tato touha lidí po lepším a vnitřně plnějším životě je div ne masovou záležitostí.
4.
JK: Žeň zajisté je mnohá.
- Mnoho nemusí ovšem znamenat masovost a houfy zájemců.
- V každém případě však chybí dělníci a další pracovníci na Boží žni.
- Ohledně té práce by se spíše i v církvi našli úředníci milující zelený stůl, teplou kancelář a vysokou židli. Do terénu v poli církve dole na sborech a šířeji do okolního světa se zájemci o skutečnou misijní práci nehrnou.
4)
Dnes má v církvi farář potěšovat.
a)
V praxi to fakticky znamená: Hladit a fňukat nad minulými a přítomnými časy církve. K tomu ještě taktně přidružit i neustálou potřebnost peněz pro církev.
b)
Falešné potěšování.
c)
Bůh ale není člověk.
5)
Pokání.
a)
Odstranit vše křivé, pokřivené, nerovné.
b)
Nejsme na tom v církvi tak dobře, abychom mohli velkoryse pohrdat Božím potěšováním.
c)
Duchovní poušť světa i našeho nitra.

Verze 4. Verš 3-5. Hlas volajícího...

1)
Prastaré slovo dávného proroka.
a)
To ovšem neznamená, že toto slovo je poznamenáno jen dávnou minulostí.
b)
Pečeť konkrétní chvíle může mluvit i v budoucnosti.
c)
Nahlas vyřčené živé aktuální slovo.
d)
Kousek dál: Slovo Hospodinovo je stále živé, na věky.
2)
Všichni synoptici: souvislost Izaiáše s Janem Křtitelem.
3)
Dnes.
a)
Slovo platné i nám. Až na věky.
b)
Svědectví církve uprostřed chodu dějin.
1.
SB poznamenává přítomnost a otevírá dveře do budoucnosti.
2.
SB ukazuje věci tak, jak opravdu jsou.
3.
V přítomnosti i v minulosti.
4.
I pro budoucnost.
c)
Všichni jsme zváni do příštích dnů.
4)
Poslání církve.
a)
Vždy je spjato s výhledem dopředu.
b)
Svědectví církve má připravit lidi na setkání s Hospodinovou svatostí a milostí.
5)
Hlas volajícího.
a)
Svědek.
1.
Nemlčet.
2.
Vidět situaci ve světle boží pravdy.
b)
Hledání smyslu a východiska.
1.
Měřítko.
2.
Norma.
3.
Cíl hledání.
4.
Izaiáš.
5.
Jan Křtitel.
6.
Proroci.
c)
Dnes. Co je dnes potřebné mluvit.
1.
Kdo povstane a přeruší mlčení?
2.
Odvaha.
d)
Pokukujeme, jak někoho vystrčit, aby řekl to, co si myslíme, co cítíme, prožíváme a k čemu nemáme odvahu, abychom to vyslovili.
1.
Tušíme, v čem jsou příčiny krize církve.
2.
Ale ať to raději řekne někdo jiný.
- Ale zase ne moc nahlas.
- Jen nás tak trochu pošimrat.
e)
Zamyšlení.
1.
Pověření od Boha.
2.
Vnitřní jistota, síla.
3.
Jací posluchači.
- Jak by přijali pravdu o současné církvi.
- Neměli by dnešní církevní posluchači dojem, že na zneklidňující hodinu pravdy je ještě příliš brzo?
6)
Obraz a podobenství v bibli. Řekne to víc než dlouhé úvahy a řeči.
a)
Pustina v lidské společnosti. Prorákliny, údolí. Hory, pahrbky. Pýcha, něco mezi lidmi. Dostat se nahoru, jiné nechat dole v propasti.
b)
Hory privilegií, výhod, na úkor jiných, ukřivděných, utištěných.
c)
Vyrovnání.
1.
Ti, co si na úkor druhých něco přivlastnili, se mají vzdát toho, co urvali. Bude pak dost pro všechny.
2.
Vládci nad osudy druhých. Na vyvýšených místech, vysoko nad druhými. Výsluní.
d)
Použije se k tomu i kdejaké náboženské Podbudování výhod některých.
1.
Křivá lidská společnost. Křivárna. Křiváci. Pokřivené charaktery. Špatné vztahy mezi lidmi. Pohled zakřivený jen na sebe sama. Sobectví. Nečisté srdce a ještě nečistější (špinavější) myšlenky.
2.
Falešná náboženství. Uzpůsobování a zneužívání víry v JK pro vlastní zájmy. Jedním slovem: hřích.
7)
Prorok. Dostalo se mu SB.
a)
Vše rozeznává a odhaluje.
b)
Ostrá kritika jako břitva.
c)
Volání k nápravě.
1.
Lidská poušť musí být zavlažena.
2.
Ponížení musí být pozdviženi.
3.
Mocní budou sníženi.
4.
Vše hříchem pokřivené bude narovnáno a napraveno.
8)
Prorok. Ne mravokárce.
a)
Takových je prý vždy mezi lidmi a zvláště v církvi dost.
1.
Mnozí antimoralističtí faráři vedou občas antimoralistické řeči, že se prý v církvi příliš moralizuje.
2.
Není to vždy tak zcela pravda.
3.
Upřesnění: Není zcela pravda, že se to v církvi přehání s moralismem, resp. S morálkou.
- Je vhodné a na místě rozlišovat vážnost přístupu a pohledu a moralismus. Kdo odpovědně něco drží a zastává, ten přece není moralista, i když se mu někdy kukla moralismu háže na hlavu.
- Antimoralizující antimoralisté a antimoralizátoři mají mnohdy zcela osobní důvod ke svému zesílenému odporu vůči vážné a odpovědné morálce, kterou označují jako moralismus.
- Nemusí to být vždy nějaký stín nebo škraloup ve vlastní minulosti nebo v přítomnosti či příprava na něco v budoucnosti.
b)
Mimořádnost poslání proroka.
1.
Nejen rozpoznání situace.
2.
Vidění věcí mu bylo dáno shůry.
3.
Nelze to pochopit jen lidským pohledem.
9)
Člověk. Poznávací schopnost.
a)
Existují specifická a vlastní náboženství Pouště. Především té lidské.
1.
Prorákliny. Kopce. Pokřivenost. Propasti a valy mezi lidmi. Je to dáno objektivitou života. Mnohdy se ale jedná o uměliny.
2.
Spotřeba lidské energie na hloubení propastí mezi lidmi nebo na vršení valů nebo stavění hradeb k vzájemnému oddělení lidí je veliká. Kdyby tutéž energii lidé věnovali k tomu, aby se lidé k sobě přiblížili a aby spolu žili v pokoji, nastal by ráj na zemi.
3.
Někdy by se nemusely ani stavět kdoví jaké monstrózní mosty. Někdy by postačila prostá lávka. Někdy by postačilo přijít za druhým a jako první nabídnout ruku k podání.
b)
Mnohé lze rozpoznat, jen když ústa Hospodinova mluvila. Promluvila. A když člověk nepřeslechne vyslovený hlas.
10)
Člověk je chatrný sám o sobě. Tráva. Usychá. Květ. Vadne.
11)
Připravovat cestu Hospodinu.
a)
Vyvést z bludného kruhu, v němž se my všichni pohybujeme.
1.
Chceme žít jen ze sebe sama.
2.
Vlastní pohnutky a schopnosti.
3.
Umíme i věřit, když chceme.
- Dopracujeme se nějak k PB, když chceme.
- K nějakému PB. Podle našich představ a přání.
- Přemýšlení. Rozvažování. Osobní založení. Touha. Přání.
- Účel světí i náboženské prostředky.
4.
Svědectví: Naše cesty nevedou ke skutečnému bohu. Nanejvýš k modle.
b)
Boží cesty vedou k nám.
1.
Bůh nás oslovuje.
2.
Pak nastává poznání plného života a cesta do budoucnosti.
12)
Ústa Hospodinova mluvila.
a)
Jindy: Stalo se slovo Hospodinovo.
b)
Základní svědectví o pravdě, která může být jediným zdrojem víry a života.
c)
Zdroj naděje lidského bytí.
13)
NZ. Příchod JK je ohlašován stejným slovem a svědectvím proroka. JK je slovo tělem učiněným. SB má lidskou podobu.
14)
Následuje naše poslání a služba.
15)
Jako vždycky a za všech dob.
a)
Ani dnes svět nepřestal být vyprahlý.
1.
Poušť a propasti lidské bídy nezmizely.
2.
Ani výšiny, kopce a hory lidské pýchy, vypínavosti a domýšlivosti.
3.
Utrpení, bolest, ponížení, nespravedlnost.
4.
Hlad, zanedbanost, opuštěnost.
b)
Výšiny mocných a bohatých. Tyrani. Diktátoři. Děsivé zbraně ohlašují možné apokalyptické hrůzy.
16)
My. Prožitek osvobození z moci tyranie komunismu.
a)
Mnozí ale (i v církvi) očekávali něco jiného než to, co nastalo.
1.
Přišla jiná tyranie.
- Nelítostně drtivá.
- Tyranie peněz. Po totalitě přišla brutalita peněz. Tržnost. Ubývání sociálního cítění i v církvi.
2.
Falešný dojem: Ve světě to není tak zlé.
- Jinde se nám situace jeví lepší.
- Zastíráme si pohled na obecně hroznou situaci hříchu ve světě. Sobectví. Pokřivenost. Deformované myšlení i jednání. Morálka.
b)
Zdánlivá (krátkodobá) restaurace náboženského života po VLR.
1.
Obnova náboženského pohledu řady lidí v oblasti přirozené religiozity a některých sekt a různých náboženských hnutí.
- Fakticky se jednalo jen o velmi nízké procento obyvatelstva, i když na leckterá shromáždění (např. Na stadionech) dorazilo poměrně hodně lidí.
- Nejednalo se o obnovu nadměrného zájmu o křesťanství. Prvopočáteční euforie s nadějnou vidinou (či spíše ničím nepodloženým přáním) lepší křesťanské budoucnosti se rozplynula hodně zakrátko.
2.
Velmi se otevřela šance a příležitost pro práci a službu církve.
3.
Dosvědčit: Bůh se sklání ke člověku. Do našich starostí a problémů. Pravda se k nám sklání. Osvobozující pravda a naděje.
4.
Příležitost, která se pro církev otevřela, nebyla církví vždy dobře využita.
- Objektivní příčiny kolem církve. Zesílený sekularizační vítr ze Západu. Přirozený pokles zájmu lidí o náboženskou stránku života.
- Vina církve.
Mnohá nedomyšlenost a nekoncepčnost. Hurá nadšenectví bez solidní promyšlené práce.
Mnohé vlastní zájmy mnohých i na úkor církve a zbytku lidí v církvi.
Není dlouhodechost a vytrvalost na běh na dlouhou časovou vzdálenost.
Koncentrace na peníze. Příliš tržní přístup ke všemu i v církvi.
17)
Sláva Boží.
a)
Církev se někdy chce na Boží slávě přiživit. Vlastní sláva. Pompa. Lidská sláva.
b)
Pravá sláva.
1.
Plnost SB, služba. Neokázalost lidství. Bez tiary. JK neměl, kde by hlavu sklonil. Chodil prachem pouště tohoto světa. Chodil bos, neměl boty. Jinak by se o ně soldateska popravčí čety při ukřižování podělila.
2.
JK. Skláněl se k nemocným, bídným. Pozdvihoval hříšníky. Odhaloval pokrytectví farizeů. Odhaloval vnější zbožnost mocných. Odhaloval pyšnou zbožnost a zbožnou pýchu. Vnesl do světa ducha, který má sílu všecko pokřivené vyrovnat.
3.
Duch JK. Duch lásky, milosrdenství, odpuštění. Dovede narovnat i pokřivený vztah mezi bohem a člověkem. I mezi námi lidmi. Pro tyto věci položil JK život na kříži.
18)
My. Jak dosvědčit takto jednajícího JK.
a)
Nevyprázdnit a nezlehčit SB.
1.
Nevyprázdnit naše svědectví.
2.
Pouhé časté a laciné mluvení nestačí.
3.
Žít podle SB ve svých sborech a ve svých rodinách.
- Uprostřed světa.
- Před zraky druhých lidí.
b)
Žít pro druhé. Opět hezké slovo.
1.
Jednotlivec: Podle svého obdarování.
2.
Dokládat a dosvědčovat: ústa Hospodinova mluvila. My jsme slyšeli a poslechli. Že jsme to pochopili.
3.
Konkrétní příklad vlastního života. Sůl země.
19)
Sůl.
a)
Nová chuť pomijitelnému a hořkému životu.
b)
Světlo svítí dopředu na cestu.
20)
My. Uvědomit si, do jaké míry jsme takto mezi lidmi živi.
a)
Činit pokání.
1.
Mimo jiné to též znamená nápravu života.
2.
Nutný začátek pro pokání.
- Uvědomit si své hříchy, viny.
- Vyznat nahlas navenek své prohřešky. Jako jednotlivci i jako církev.
3.
Závěr pokání: Satisfakce. Konkrétní náprava konkrétním lidem a v konkrétních případech. Ne se vykoupit jen nějakým darem církvi. Takový obolos nestačí.
b)
Církev složená z kajícníků.
1.
Bylo by zajímavé vidět, jak by to vypadalo, kdyby tomu tak bylo.
2.
V každém případě by to pak s církví a v církvi vypadalo jinak. Lépe.
21)
Vnášet ducha JK do tohoto světa.
a)
Církvi a křesťanům má záležet víc na druhých než na vlastním prospěchu.
b)
Bez pompy, vnější slávy,bez hřmotu fanfár.
c)
Aby bylo vidět a slyšet: Promluvila k nám i k církvi ústa Hospodinova.

Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.