Izaiáš 35,3-6.

(Kázání Starý zákon -> 23 Izaiáš)
Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku
Advent.

Text:

Izaiáš 35,3-6.
3.
Posilňtež rukou opuštěných lidí a kolena klesající utvrďte (upevněte).
4.
Rcete těm, kteříž jsou bázlivého srdce: Posilňte se, nebojte se. Aj, Bůh váš [s] pomstou přijde, [s] odplatou Bůh sám přijde, a spasí vás.
5.
Tehdáž otevrou se oči slepých, otevrou se též i uši hluchých.
6.
Tehdáž poskočí kulhavý jako jelen, a jazyk němého prozpěvovati bude; nebo se vyprýští vody na poušti, a potokové na pustinách.
Text :olně:
Posilněte ruce opuštěných lidí.
Kolena klesajícího upevněte.
Rcete těm, kteří jsou bázlivého srdce: Posilněte se. Nebojte se. Vzmužte se.
Aj, bůh váš přichází s pomstou.
Bůh sám přijde s odplatou a spasí vás.
Tehdy se otevrou oči slepých a uši hluchých.
Kulhavý poskočí jako jelen.
Jazyk němého pozpěvovati (prozpěvovati) bude.
Neboť se vyprýští vody na poušti a potoky na pustinách.

Čtení:

Matouš 11,1-11.
Jan 1,1-14.
Izaiáš 35 (celé, 10 veršů).
1
Poušť i suchopár se rozveselí, rozjásá se pustina a rozkvete kvítím.
2
Bujně rozkvete, radostně bude jásat a plesat. Bude jí dána sláva Libanónu, nádhera Karmelu a Šáronu. Ty uzří slávu Hospodinovu, nádherunašeho Boha.
3
Dodejte síly ochablým rukám, pevnosti kolenům klesajícím.
4
Řekněte nerozhodným srdcím: "Buďte rozhodní, nebojte se! Hle, váš Bůh přichází s pomstou, Bůh, který odplácí, vás přijde spasit."
5
Tehdy se rozevřou oči slepých a otevřou se uši hluchých.
6
Tehdy kulhavý poskočí jako jelen a jazyk němého bude plesat. Na poušti vytrysknou vody, potoky na pustině.
7
Ze sálající stepi se stane jezero a z žíznivé země vodní zřídla. Na nivách šakalů bude odpočívat dobytek, tráva tam poroste jako rákosí a síti.
8
Bude tam silnice a cesta a ta se bude nazývat cestou svatou. Nebude se po ní ubírat nečistý, bude jen pro lid Boží. Kdo půjde po této cestě, nezbloudí, i kdyby to byli pošetilci.
9
Nebude tam lev, dravá zvěř na ni nevstoupí, vůbec se tam nevyskytne, nýbrž půjdou tudy vykoupení.
10
Ti, za něž Hospodin zaplatil, se vrátí. Přijdou na Sijón s plesáním a věčná radost bude na jejich hlavách. Dojdou veselí a radosti, na útěk se dají starosti a nářek.

Osnova.:

Podle textu.
0)
ÚVod. Předchozí kázání: Izaiáš 40. Potěšujte. Stručně osnova. Důrazy:
a)
Obrácená osnova: Zde je poušť na konci, tam na začátku. Jde o předpoklady plného života.
b)
Imperativy. Co máme udělat my lidé.
1)
Opuštěný člověk.
a)
Padají na něj chmury. Žalostně sám. Bezradnost. Osamělost, osamocenost.
b)
Příkaz: pomozte mu. Posilněte.
c)
Pouze hlas? Už někdo mluví. Někdo má zájem.
d)
Oboustranně vidět: My jsme v situaci posilujícího a jindy posilovaného.
e)
Ruce. Nohy. Ochablost sil.
2)
Strach.
a)
Druhy strachu.
b)
Zde: permanentní strach. Bázlivé srdce. Plaché srdce.
c)
Nápor života.
d)
Povzbuzení. Vzchopit se.
e)
Recept proti strachu: Nebát se.
f)
Lidská solidarita, přítomnost.
3)
Přichází Bůh.
a)
Pomsta. Soud.
b)
Izaiáš 40: Pomíjivost. Potěšení z ní. Nepřátelé. Soud působí mrazení, boží soud dvojnásob. Potěšení, naděje v Božím spravedlivém soudu. Odplata. Spasí, zachrání. I nepřátelé jsou jen pomíjející tráva.
4)
Důsledky: pomoc slabým. Vyjmenované typy slabosti. Doplněk: Staří. Nemoc. Neštěstí v životě. Nějak to nevyjde v životě. Nešťastní lidé.
a)
Za izaiáše postižení nesměli do chrámu.
b)
JK je do chrámu uvedl. Matouš 21. Uzdravil je. Přínos NZ.
c)
Nezduchovňovat příliš rychle.
1.
Konkrétní pomoc. Ne jen pomoc duchovní, která se ovšem aplikuje většinou na zdravé.
2.
Boháč a Lazar. Příklad až do nebe (či spíše až do pekla) volající nemilosrdnosti a nepomoci.
3.
Ochuzenost postižených v životě.
- Nemohou se zcela odpíchnout a rozvinout.
- Kontakt s lidmi různě a všelijak vázne.
- chybí plná radost. Není zcela plný život.
4.
Zdravý to plně a zcela nikdy nepochopí.
d)
Duchovně. Obraz pro víru.
5)
Předpoklady. Voda na poušti.
a)
Začátek kapitoly: Obraz: Jarní přívalové deště. Poušť zkvete na 2 až 3 měsíce.
b)
Dočasná voda shůry.
c)
Zde: Voda ze země, pramen.
d)
Ne jen voda na místě. Potoky. Přebytek, odtok.

Varianta 1.

1)
Strach má divnou moc nad našim životem.
a)
Vylučuje radost. Člověk se nemůže odpoutat k radosti, když se bojí. Život smutný, ponurý, těžký.
b)
Strach má velké oči. Zveličuje nebezpečí. Nedovoluje vidět věci v přiměřeném světle.
1.
Strach nás oslepuje. Deformuje věci. Bojíme se často už napřed. Zlé věci jsou zveličovány. Někdy se bojíme zbytečně.
2.
Neumíme se dívat objektivně. Jak se věci doopravdy mají.
c)
Strach ochromuje naše jednání. Strach. Úlek. Ztrnulost. Bezmocnost. Zmatené pobíhání. Úraz často proto, že se lekl. Ochromení ze strachu. Panika.
2)
Text. Ochablé ruce.Ztrnutí. Ochrnutí. Neschopné činit.
a)
Člověk se bojí, ale nic neudělá. Poklesající kolena. Nelze čelit nebezpečí.
b)
Bázlivé srdce. Neodhodlané k činu.
c)
Dojem a odhad, že se nedá nic dělat.
d)
Strach a obavy dovedou zkazit život.
3)
Evangelium. Nebojte se. Nepropadejte panice. Vzhůru srdce. Dodat si odvahu.
4)
Slova, i dobře míněná, jsou jen slova.
a)
Jen fakta mohou přemoci strach.
b)
Izaiáš mluví o faktech. Oči slepých, hluší, němí, chromí, nemocní, staří, umírající. Ubožáci vyřazení na okraj společnosti. Vegetují. Snaží se uhájit své dny.
c)
Druzí s nimi valně nepočítají. Jsou odstrčeni. Nanejvýš jsou předmětem soucitu.
d)
Poušť. Vyprahlá krajina.
e)
Nepřenášet to hned do obrazů nějaké duchovnosti. Duchovní skutečnosti. Příčí se to člověku ve SZ, aby všecko hned povznášel nad hmotný život a nad tělesnost do nějaké oblasti ducha.
f)
Nepřecházet, neodcházet příliš rychle od konkrétní fyzické bídy a bolesti. Pak lépe pochopíme duchovní smysl.
g)
My. Rychle zduchovňujeme. Je nám nepříjemné mluvit o bídě těla. Máme pocit, že jsme morálně vázáni pomoci.
h)
Nemohoucí trosky.
1.
Je jim odepřen zrak, sluch, pohyb, řeč. To činí lidský život opravdu lidský a plný.
2.
Poušť. Zkáza. Hlad.
3.
Trnout nad tím. Pak budeme moci rozumět i duchovní bídě.
i)
Bůh i na to stačí. I na tělesnou nouzi i na duchovní bídu.
j)
Nemoc. Smrt. Hlad. Žízeň. My se máme dobře. Ale miliony hladovějí. Nechtít zakrýt pomyšlení na ně příliš rychlým zduchovňováním. Bůh chce jednou odstranit veškerou bídu člověka.
k)
Promýšlet naši duchovní ubohost a malost. Fakta: Vykoupení ze všeho, co nás tíží a bolí. Nemoci, stáří, smrt.
5)
Jenže. Je to jen zaslíbení.
a)
Jakoby naše víra byla odsunuta do naděje. Naděje ještě nesplněná.
b)
Izaiáš: Konkrétní naděje návratu izraele ze zajetí.
c)
Skutečnost návratu.
1.
Jen slabý odvar silného vína mocných slov. Kulhaví neskákali jako jeleni. Vrací se chatrná hrstka lidu. Mají své mrzáky jako kdykoli předtím. Poušť nekvete. Tvrdá práce na zplaněných polích. Začátek nového života mezi troskami, ruinami.
2.
Proroctví se nesplnilo při návratu z babylonského zajetí.
d)
Boží lid se ale nevzdal těchto prorockých písní, ačkoli se nesplnily. Zvláštní. Nezapomněli na jeho písně. Ne těšínské jablíčko. Stále upínaná naděje vpřed. Očekávání ještě větších Božích činů.
e)
Epištola Židům: Věřit znamená spolehnout na to, v co doufáme. Pevně počítat s tím, co nevidíme. Podstata víry.
f)
Prorok. Ne předpověď věštců. Ani rozumový odhad vývoje. Ani sen či zbožné přání, jehož otcem je přání a touha potěšit.
g)
I sebekrásnější snění unaví, když je trvale nesplněno. Člověk se nakonec rád vrací do všelijak tvrdé skutečnosti života, než aby se unavoval marnými a neuskutečnitelnými sny.
h)
Když se věštci mýlí, jsou rychle zavrženi.
i)
Víra ale trvá při slibech. Není to snění, přání, teorie, věštby. Jde o Boha věrného a milujícího. Víra se nevzdává naděje.
6)
Advent.
a)
Každý rok znovu čekáme. Ne liché naděje a ošidná přání. Bůh je záruka slibů. Nastanou ještě větší věci,než známe. Zkrytost Boží moci. Spasitel. Láska.
b)
JK. Závdavek mocné skutečnosti. Znamení. Záblesk nového věku. Výjimky. Mnozí slepí ani kolem JK neviděli, mnozí zůstali hluší. Mnozí nechodili a nemluvili. I kolem Jk lidé umírali a stárli.
c)
Co my jsme zakusili z boží moci? Ukazuje to k budoucímu naplnění. Stojíme v tomto věku. Kam jsme obráceni, kam směřujeme? Dozadu či dopředu?
d)
Přes všecka krásná slova podložená dokonce i biblickou racionalitou však má člověk pocit, že se jedná jen o krásná, i když nadějná slova. Zvláště, když na člověka dolehne nějaká tíseň.
1.
Faráři nedokáží povědět víc. Nedokáží konkretizovat. Jednak nedokáží, jednak se o to většinou ani nepokoušejí. Myšlení totiž bolí, jak praví klasik. Domýšlení však bolí ještě o trochu víc.
2.
Možné dotažení: Pastorace. Zájem o člověka. Vztah ke člověku. To ale předpokládá čas věnovaný druhému člověku. Jenže většina farářů si dnes postěžuje na to, že nemají čas.

Poznámky:

1)
Osobní svědectví.
a)
Tento oddíl mi mluví. Mně osobně.
1.
Naděje v budoucím věku.
2.
částečné zklamání v tomto věku. Občas i mírná rezignace. To připouštím a přiznávám.
3.
Bez nadějného výhledu k bohu bych se topil v bezradnosti. Bezcílně sem tam.
b)
Text. Osobní posila pro mne. Myslím, že mi můžete rozumět.
2)
Boží budoucí svět je dokonalý.
a)
Nyní na zemi je jen záblesk toho všeho.
b)
Bůh nechce svůj svět nastolit mávnutím čarovného proutku.
1.
Zde na zemi Bůh jedná skrze lidi, které zasáhl, obrátil.
2.
JK. Nasycení zástupů: sociální zázrak. Změna lidských srdcí. Umět se rozdělit o své.
c)
Zázrak.
1.
Přehodnotit pohled. Změna s člověkem. Člověk vidí kolem sebe bližní. Partneři. Kamarád. Přítel. Bratr. Sestra. Nejen někteří, kteří udrží krok.
2.
Je to veliký zázrak i v církvi, když někdo někomu pomůže, aniž z toho něco má nebo chce mít, třeba někdy v budoucnu. Z dobroty srdce.
3)
Posilněte. Rcete.
a)
Výzva. PB chce něco od nás. PB nechce za nás všechno dělat. On už toho udělal dost a ještě toho dost udělá. Udělal to nejdůležitější: vytvořil předpoklady, vydobyl spasení.
b)
PB nám dal rozum a 2 ruce, abychom ho neotravovali s každou maličkostí. Abychom po něm nechtěli dělat to, co on žádá po nás.
c)
Výzva: Posilněte ruce. Rcete. Utvrďte. Dělat to do té doby, než se začnou naplňovat Boží zaslíbení. Než Bůh sám začne konat své dílo.
d)
Na tomto místě se nemluví o modlitbě.
1.
Modlitba není vždycky všelék, kouzelný proutek, kterým mávneme, svým jazykem to či ono vyslovíme.
2.
V dané konkrétní chvíli je třeba konkrétní slovo. Třeba slovo povzbuzující k činu.
4)
Úvod. Připomenout si některé oblasti života. Postupně si chceme některé věci uvědomit a všimnout si jich.

Varianta 2.

1)
Je připomenuto několik oblastí, okruhů života. Postupně si chceme některých všimnout podrobněji.
2)
Nejvíc se v textu mluví o strachu. Formy strachu: různé. Stylizace strachu: do obecných symbolů.
a)
Klasická, běžná představa strachu.
1.
Člověk se ohlíží v džungli a čeká, odkud mu za krk skočí dravec, šelma.
2.
Velkoměstské sídliště pozdě večer, nebo už po setmění. Mnozí staří lidé se obávají vycházet ven. Bez ohledu na to, zda se jedná o obavy oprávněné či nikoliv.
b)
Strach zřejmý, pozorovaný.
1.
Panický strach. Bezhlavé pobíhání.
2.
Ztrnutí hrůzou. Vytřeštěné oči. Vlasy vstávají. Pocení. Ztrnulá žába čeká, až ji užovka spolkne.
c)
Stresy. Moderní člověk o tom hodně ví v praxi. Dlouhodobé působení strachu.
d)
Frustrace. Pocit bezmocnosti člověka vůči mnoha vnějším věcem a tlakům.
e)
Strach vědomý. Z rozanalyzované situace. Strach za pomoci rozumu.
f)
Strach nevědomý. Podvědomý. Hlodá v nás.
g)
Na venek méně nápadné formy strachu. Obavy. Úzkost. Sevřené srdce. Vnitřní neklid, nepokoj, nejistota. Sklíčenost, co bude dál, když člověku něco nevyjde, něco se nevydaří. Dobře nám známé pocity nevyrovnanosti, nezabezpečenosti, nepevnosti.
h)
Když doktoři člověku zjistí na plících stín a konstatují vážnou chorobu. Z podvědomí se občas v zesílené podobě vynořuje jako pohybující se ledovec nepříjemně dotírající a doléhající strach.
i)
Iracionální strach. Člověk neví, odkud se to bere a proč.
1.
Něco se dá občas vysvětlit počasím, tlakovými změnami. Zvláště u lidí s cévními a srdečními potížemi.
2.
Určitou melancholii a vnitřní tíseň působí i podzimní pošmourné počasí.
3)
Strach má divnou svíravou moc nad našim životem: vylučuje radost. Člověk se nemůže odpoutat k radosti. Nemůže se vymanit, osvobodit od strachu. Když se čl. Bojí, tak nemá nikdy radost. Život se strachem v srdci je smutný, těžký, ponurý, chmurný.
4)
Bez radosti ale nelze žít trvale plný život. Evangelium je radostné poselství, potěšení.
5)
Strach má velké oči.
a)
Dětské, symbolické vidění strachu. Obrazotvornost. Dítě se poleká v lese. Čtenář pohádek vidí draka, 1-12 hlav. Někdy až stohlavý drak. Víc draků. Po utnutí jedné hlavy narostou dvě další. Je nutno useknout, utnout všechny najednou jednou ranou.
b)
Nevidíme věci kriticky ve správných proporcích a souvislostech.
c)
Bojíme se často napřed, našich odhadů. Vstřícná předposranost.
6)
Strach má velké oči.
a)
Zveličuje nebezpečí. Nedovede vidět věci v přiměřeném světle. Strach nás oslepuje a deformuje. Bojíme se často už napřed. Zlé věci jsou zveličovány. Přitom se často bojíme zbytečně.
b)
Neumíme vidět objektivně, jak se věci doopravdy mají. Neumíme vidět a rozpoznávat věci ve správných proporcích.
7)
Strach ochromuje naše jednání.
a)
Úlek. Ochromení. Ochrnutí. Bezmocnost. Zmatené pobíhání. Mnohý úraz nastane často proto, že se člověk lekne a pak špatně zareaguje. Ochromení ze strachu. Ruce. Izaiáš. Ochablé. Ochromené. Skleslé. Neschopné činu.
b)
Člověk se bojí, ale nic neudělá.
1.
Jednorázově, v dané chvíli.
2.
Dlouhodobé ochromení.
8)
Nohy a srdce.
a)
Kolena. Poklesající. Nelze čelit nebezpečí.
b)
Srdce. Bázlivé. Neodhodlané k činu. Dojem, že se nedá nic dělat.
c)
Strach a obavy dovedou zkazit život.
9)
Evangelium.
a)
Výzvy: Nebojte se. Nepropadněte panice. Vzhůru srdce. Dodat si odvahu.
b)
Nejlepší lék proti strachu je nebát se. Vzmužit se.
c)
I praktická psychologie může hrát v evangeliu důležitou roli.
1.
Evangelík se nemusí panicky bát přirozené teologie a přirozené náboženskosti, pokud je zapracována do oblasti víry, pokud je přetransformovaná biblickým způsobem.
2.
Bible využila pro svou zvěst i mnohého obecně lidského poznání. Např. Kniha Kazatel a Přísloví (a další) se nebojí přebírat a přetransformovávat moudrost a zkušenost egyptskou, babylonskou a kananejskou.
10)
Slova, i dobře míněná, jsou jen slova. Náš názor: Jen fakta mohou přemoci strach.
11)
Izaiáš mluví o faktech: Otevrou se oči slepých a uši hluchých. Kulhavý poskočí jako jelen. Jazyk němého bude prozpěvovat.
Mluví se o slepých, hluchých, chromých, němých. Připojit další: Staří, nemocní.
Mají zvýšený důvod k obavám, nejistotě, úzkosti.
Ubožáci vyřazeni na okraj života společnosti i církve. Nesměli ani do chrámu. JK je tam uvedl. Uzdravil je. Matouš 21.
Vegetují. Snaží se uhájit své dny. Druzí s nimi valně nepočítají. Jsou odstrčení. Nanejvýš se stávají předmětem soucitu a humanitárního zájmu.

Poznámky:

a)
Teologická a sociální diskriminace postižených v církvi.
Reálný fakt přesto, že se v církvi teoreticky znají některé velmi důležité skutečnosti. Např.:
1.
Církev bez postižených je postižená.
2.
Církev nemá toužit po moci, ale má pomoci.
b)
Lidé různě postižení spotřebují všechnu svou energii a čas na uhájení života v přítomné chvíli.
1.
Přesto žijí na odvrácené straně života. Nikoliv na výsluní.
2.
Nemají sil na zajištění pro stáří. Skončí jako neúspěšní v domovech důchodců nebo v obdobných sociálních zařízeních. Nějak jim to v životě nevyjde.
3.
Výjimka: Když jsou dostatečně kompenzováni penězi. Když jsou zasazeni do bohaté rodiny nebo mají milosrdného movitého sponzora.
c)
Děti postižených.
1.
Mají těžší životní situaci při vyrůstání.
2.
Mají nesnadnější odpich do života.
3.
Nejbližší kolem postiženého, kteří o něj pečují, mají výrazně nesnadnější život nežli lidé, kteří nemají nikoho na starosti.
d)
Izaiášova fakta jsou fakta slíbená.
1.
V budoucím KB.
2.
V záblescích světla by se mělo něco z Boží budoucnosti projevovat v církvi. Současný tržnostní mentalita církve a tržnostní přístup církve obecně však v lepším případě většinou odsune postižené do sféry církevní sociální práce Diakonie.
3.
Obecně se i v církvi předpokládá, že se přece má každý starat o sebe. A tak se postižení nechají zcela na starost nejbližším. Mají přece už zkušenosti v tomto směru a už si na to zvykli.
4.
Někdejší tzv. Křesťanská služba v církvi (prakticky bezplatná sousedská výpomoc) je už hodně dávno hudbou minulosti. I když ani v té minulosti to nebylo vždycky stoprocentně ideální.
5.
Pokud se postižený objeví při církevním shromáždění, tak nemusí mít obavu, že by se utvořila fronta zájemců, kteří by se s ním chtěli pobavit. Leda by to byl milionář a potenciální sponzor.
6.
Invalidé. Mrzáci. Ubožáci. Postižení.
a)
Druzí s nimi valně nepočítají.
1.
Až na výjimky.
2.
Pokud mají peníze, vliv, postavení, vlivné příbuzné, pokud mohou něco nabídnout, třeba jen drby.
3.
Když to zaplatí někdo z blízkých, třeba sponzor.
b)
Většinou se postižení nemohou ničím revanžovat.
1.
Musí se obvykle spokojit s drobty toho, co druhým zbude.
2.
Dropty jsou vždy jen zbytky, i když mohou být někdy i dost velké.
3.
Dropty lásky, času, zájmu, hmotné, pomoci.
4.
Pokud na ně zbude a nás to nezatíží.
5.
Když nezbude, každý přece musí pochopit,že každý má co dělat sám se sebou. Nikdo přece nemá nazbyt ani čas, ani hmotné věci.
6.
Dropty.
a)
Ne nutně vždy odpadky. Ale vždy zbytky. Vyřazená, nepotřebná věc. Co by také takový mrzák chtěl. Ať je rád, že je rád. Dává se z přebytku a zbytku, i lásky, času, zájmu. Ne oběť. Ne na vlastní úkor.
b)
Postižený se s tím musí spokojit. Musí počítat s tím, že to tak je. Co by také přece chtěl? Musí uznat, že. . . Nemůže přece chtít být partnerem, bližním.
c)
Slovo bližní v církvi dnes. Neurčitost. Vyvětralost. Vyčpělost. Aktualizace dnes: Partner. Přítel. Kamarád.
14)
Vyprahlá krajina. Poušť.
a)
Představitelné i pro nás. Poušť po suchu. Měsíční krajina. Devastace. Válečné zpustošení. Spoušť. Každý si to může představit podle své zkušenosti a fantasie.
b)
Nezduchovňovat příliš rychle a brzy. Nepřenášet to hned do nějakých obrazů duchovního rázu. Nejde jen o duchovní skutečnosti. Příčí se to myšlení člověka v SZ i v NZ. Bible se nepovznáší nad hmotnou, tělesnou skutečnost do nějaké duchovnosti.
c)
Neodejít, nepřejít rychle od fyzické bídy a bolesti. Pak lé¨pe pochopíme duchovní smysl.
15)
Nepřenášet hned všecko konkrétní v bibli do duchovní skutečnosti.
a)
Velká chyba mnohých čtenářů a vykladačů bible.
1.
Snaha ztupit ostří biblické zvěsti.
2.
Aktuálnost bible.
3.
Pokušení nebrat bibli vážně a doslova je veliké.
b)
JK. Syn boží. Slovo tělem učiněné. Vešel do bídy světa, života. Brát to opravdu vážně. Nepřecházet to.
16)
My. Rádi některé věci z bible příliš rychle zduchovňujeme.
a)
Je nám nepříjemná syrovost bible.
1.
Je nám nepříjemné mluvit o bídě těla.
2.
Je nám nepříjemný pocit, že jsme morálně vázáni pomoci.
b)
Nemohoucí trosky mrzáků, ubožáků.
1.
Jsou jim odepřeny předpoklady plného, radostného života: Zrak, sluch, pohyb, řeč. Možnost kontaktu s lidmi. To činí život lidsky opravdu plný.
2.
Nemožnost plně se v životě rozvinout a uplatnit.
3.
Sociální aktivita i bohatých moderních států.
- Pomáhá se.
- Nepředává se. Aspoň ne postiženým.
- Na postižených se přímo i nepřímo přiživují mnozí zdraví. Např. Se jedná o pracovní příležitost.
- V tržní ekonomice se podniká všude. I v sociální sféře.
17)
Podvědomě i vědomě se vyhýbáme setkání i bližšímu kontaktu s nemohoucími.
a)
Nechceme se zneklidňovat ani pohledem na ně.
1.
Zdá se, jako by i SB bylo velmi slabé na to, aby prolomilo pevný obal našeho srdce (krunýř) a vůbec nás aspoň zneklidnilo v tomto směru.
2.
Nechceme si ničím znepříjemňovat svůj život.
3.
Chceme zůstat v zaběhnutém pohodlí.
b)
Některé falešnosti v našem teologickém pohledu i v praktickém přístupu.
1.
Falešné zdůrazňování: evangelium je radost.
2.
Falešné měřítko víry: bezstarostnost, zabezpečení života, radostnost. Je to velmi časté v etablované církvi. Někdy s náběhemlhostejnosti či dokonce neodpovědnosti v širším záběru.
3.
Že je to nebiblický postoj, to sice v koutku svého srdce víme, ale nechceme si to připustit.
4.
Apoštol Pavel říká: I plakat s plačícími. S nimi, ne někde kus od nich.
c)
Držet krok.
1.
Kdo s námi není schopen držet krok v tzv. Radostnosti víry, resp. Mnohdy jde o bezmyšlenkovitost zabydlených a etablovaných, i v docela jiných věcech vnějších, nemůže být s námi v plném společenství víry, společenství církve, Božího lidu, boží rodiny.
2.
V době Izaiáše byli proto tito lidé, kteří nestačili držet krok, dokonce vyřazeni z chrámu.
d)
Matouš 21.
1.
JK uvedl postižené do chrámu. Pomohl jim ze své strany. Uzdravil je. Jinak by do chrámu nesměli. Oni ze své strany nebyli schopni vykročit. Na to neměli.
2.
Iniciativa musí vyjít od zdravých.
3.
JK nevytvořil společenství zdravých a invalidů, ale všichni byli zdraví.
4.
V církvi neumíme lidi uzdravit. Proto zatím (až do příchodu KB) zůstává jediná možnost: V církevním společenství budou pohromadě společně zdraví i postižení.
5.
Je dobré a vhodné to připomenout. I dnes zdravému se může stát, že zítra bude nějak postižený. Třeba v důsledku nemoci nebo úrazu. Měl by proto i pro sebe do eventuelní budoucnosti připravovat vhodné prostředí, které by ho pak neodkoplo.
e)
Kdo nedovede ve všem držet krok s druhými: Slepý, hluchý, kulhavý, chromý, němý, starý, nemocný, umírající. I chudý. Proto jsou tito lidé nutně vyřazeni a odsunuti na okraj i v církvi.
18)
Poušť. Zkáza. Hlad.
a)
Trnout nad tím. Pak teprve budeme moci více rozumět i duchovní bídě. Bůh i na to stačí. Tělesná nouze, nemoc, smrt, hlad.
b)
My. Máme se dobře. Miliony lidí ve světě hladovějí. Nechtít zakrýt aspoň pomyšlení na trpící.
c)
Izaiáš: Bůh i na to stačí. Bůh má zájem o bídné a trpící. Nepustí je se zřetele. Jednou odstraní všechnu bídu. Promění naši tělesnou i duchovní ubohost a malost.

Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.