Izaiáš 41,14.

(Kázání Starý zákon -> 23 Izaiáš)
Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku
Nový rok.

Text:

Izaiáš 41,14: Neboj se, červíčku Jákobův, hrstko Izraelova. Já pomáhati budu tobě, praví Hospodin a vykupitel tvůj, svatý izraelský.
14
Neboj se, červíčku Jákobův, hrstko Izraelova lidu. Já jsem tvá pomoc, je výrok Hospodinův, tvůj vykupitel je Svatý Izraele.

Čtení:

Exodus 20,1-17. Desatero. Matouš 8,23-28. Utišení bouře.
Marek 4,30-41. Marek 4,30-34: Podobenství o hořčičném zrnu. Marek 4,35-41: Utišení bouře.

Žalm 8.

2
Hospodine, Pane náš, jak vznešené je tvoje jméno po vší zemi! Svou velebnost vyvýšil jsi nad nebesa.
3
Ústy nemluvňat a kojenců jsi vybudoval mocný val proti svým protivníkům a zastavil nepřítele planoucího pomstou.
4
Vidím tvá nebesa, dílo tvých prstů, měsíc a hvězdy, jež jsi tam upevnil:
5
Co je člověk, žee na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš?
6
Jen maličko jsi ho omezil, že není roven Bohu, korunuješ ho slávou a důstojností.
7
Svěřuješ mu vládu nad dílem svých rukou, všechno pod nohy mu kladeš:
8
Všechen brav a skot a také polní zvířata
9
A ptactvo nebeské a mořské ryby, i netvora, který se prohání po mořských stezkách.
10
Hospodine, Pane náš, jak vznešené je tvoje jméno po vší zemi!

Suspirium:

Izaiáš 40,31: Ti, kteří očekávají na Hospodina, nabývají novou sílu.
Milovati budeš PB svého z celého srdce svého, ze vší duše své, ze vší mysli své, ze vší síly své. Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
Izaiáš 43,1-4.
1
Nyní toto praví Hospodin, tvůj stvořitel, Jákobe, tvůrce tvůj, Izraeli: "Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj.
2
Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí.
3
Neboť já Hospodin jsem tvůj Bůh, Svatý Izraele, tvůj spasitel. Jako výkupné jsem dal za tebe Egypt, Kúš a Sebu dal jsem místo tebe.
4
Protože jsi v očích mých tak drahý, vzácný, protože jsem si tě zamiloval, dám za tebe mnohé lidi a národy za tvůj život.

Před modlitbou: Jan 4,24: Bůh duch jest, a ti, kteří se k němu modlí, mají se modlit v Duchu Božím a v pravdě (pravdivě).

Po čtení: Žalm 119,105: Pane, tvé slovo je jako svíce nohám mým a jako světlo na stezce života mého.
Před kázáním.:Žalm 119. Pane, kdyby tvůj zákon nebyl mé potěšení, dávno bych zahynul ve svém trápení.

Písně:

Žalm 46. 68: když Bůh v své moci povstane. 182: PB je síla má. 200: V tvé síle, PB můj. Žalm 8. Žalm 25.
Nový rok: 503-3. 25-7. 530-7. 534-6. 8-5. 178-8. 32-4. 33-4. 381-6. 531-1.5 (5).
697-7. Noc předivná.
534-6. 8-5. 697-7. 176-4. 200-4.

Osnova:

1)
Strach Izraele po zničení Jeruzalema a chrámu.
a)
O vlastní existenci.
b)
O Boží věc na zemi.
2)
Strach lidí dnes. Beznadějnost života v mnoha směrech.
3)
Opora pro Izraele: SB.
4)
JK, naše opora.

Osnova :

Odle textu.
1)
Výzva: Neboj se. Apel. Dodat elán.
2)
Realita situace není zlehčována nebo přikrašlována: Červíčku Jákobův. Hrstko Izraelova. My: Není to tak zlé. Nějak bylo, nějak bude.
3)
Slib pomoci: Já pomáhati budu tobě.
a)
Velká věc. Ochota pomoci.
b)
Lépe se vyzývá, když se nabídne pomoc.
c)
Lépe se přijímají slova povzbuzení, když s nimi přichází pomoc. Nejen v nabídce, ale v reálu.
4)
Kdo mluví. Nejvyšší Pán. Poslední autorita. Bůh je schopen a ochoten pomoci.
a)
Hospodin. Pán.
b)
Bůh tvůj. Osobní Bůh. Zkušenosti víry.
c)
Vykupitel tvůj. Exodus (vyjití) Izraele z Egypta. Ojedinělé ve starověku.
d)
Svatý Izraelský. Rozměr svatosti, mimořádnosti v moderním světě. Nepostradatelná dimenze pravého a plného života.

Úvod.

1)
Možný novoroční úvod. Počátek nového roku.
a)
Zářez v lidském životě. Něco je vzadu za námi. Něco máme před sebou.
b)
V takové chvíli stojí člověku za to, aby se aspoň na okamžik zastavil a trochu popřemýšlel. Lidé to většinou v nějaké kratší nebo delší podobě dělají.
c)
Pokud si k tomu přemýšlení člověk vezme bibli, SB, pak má šanci vidět věci plněji.
1.
Hlouběji. Grunty života. Neulpět jen na povrchu, ve všednosti a každodennosti života.
2.
Výšiny. Nadhled nad životem. Světlo Boží pravdy. Řečeno stručně: Není jen tento život na této zemi.
3.
Existenciální rozměr (dimenze) života. Pravý a smysluplný život. Jistota v životě i ve smrti. Plná radost. Opora ve chvílích tísně života.
2)
Úvod nejen novoroční. Izaiáš. Text.
a)
Izaiáš 1-39. První část Izaiáše. Před Babylonským zajetím. Výzvy k Izraeli: Poslouchat Hospodina. Řídit se jeho přikázáními. Jediná naděje, jak odolat náporům okolních velmocí (Asyrie, Babylonie).
1.
Vojensky.
2.
Moudře, diplomaticky.
Izrael (nyní již jen jeho judská část) neposlechl. Ochuzovaný lid neměl zájem na hájení zájmu horní společenské vrstvy. Žoldnéřské vojsko krále a šlechty neodolalo náporu Babyloňanů.
589 ante. Vyplenění Judska. Deportace schopné části obyvatelstva (inteligence, řemeslníci, šlechta) do Babylonie. Zničení Jeruzalema, včetně chrámu.
b)
Druhá část Izaiášova proroctví (od kapitoly 40). V době po katastrofě. Potěšování. Povzbuzování. Naděje v Bohu, neboť jiná naděje už neexistuje.

Postup:

1)
Všichni jsme už někdy zažili strach.
a)
Každý člověk se občas bojí něčeho, co by mu mohlo uškodit. Děsí se toho. Nebo o čem si myslí, že by mu mohlo uškodit.
b)
Nikdo z nás není takový románový hrdina, aby se aspoň někdy něčeho nebál. Nebo někoho.
c)
Ani církev, která žije uprostřed tohoto světa, není vyňata ze strachu.
d)
Tak i jí, stejně jako jednotlivým křesťanům, strach mnohdy svazuje ruce a zavírá ústa. Podlamuje síly, poklesávají nohy a třesou se ruce.
e)
SB ale volá do takové situace církve i jednotlivce: neboj se.
2)
Prorok tak volal k Izraeli (Judovi), který se nacházel ve velmi svízelné situaci.
a)
Část Izraele byla odvlečena do babylonského zajetí.
b)
Část Judských žije, lépe řečeno živoří, doma mezi troskami zničených měst a vypálené země.
c)
Malý Izraelský národ byl jako nic před obrovskou rozpínající se velmocí babylonskou.
1.
Opravdu jako ten červíček, kterého drtí veliký balvan nebo kterého může kde kdo zašlápnout.
2.
Po lidsku viděno bylo postavení Izraele beznadějné.
d)
Skoro bychom chtěli omlouvat strach Izraele.
3)
Izrael se bál.
a)
Bál se, že bude smeten z povrchu zemského jako národ. Strach o sebe, o svůj život, o svou holou existenci.
b)
K tomu nutno připočítat strach jednotlivců o sebe.
c)
Další strach Izraele. Sužovaly ho pochybnosti ohledně víry. Zakymácely se základy víry.
1.
Izrael byl zvláštní lid. Byl držen vírou v Hospodina.
2.
Nyní: Izrael je sklíčen po stránce vnější i vnitřně. Skleslost. Deprese. Ochablost. Mdloba. Únava.
3.
Jak je to vlastně s vírou v hospodina? Je to víra falešná či marná? Což je Bůh opustil?
4.
Vždyť až dosud to byla právě a jedině víra v Hospodina, která držela Izraele v Jednotě, v pospolitosti národní i Božího lidu, tedy v pospolitosti církevní.
5.
Izrael přece žije z vůle Boží. Nežije ze své vlastní síly. Nežije z milosti mocných tohoto světa.
6.
Otřes. Izraeli se zdá, že již dlouho žít nebude. Že i boží věci v tomto světě přijdou nazmar, vezmou za své.
d)
Tíha tohoto poznání dopadá a doléhá na Izraele tím víc, čím víc si uvědomuje svou slabost, nemohoucnost, malátnost, bezradnost a beznaději.
1.
Izrael poznává a rozpoznává, že vlastní silou nic nesvede.
2.
Opuštěnost od okolního světa.
3.
Dokonce, jak se mu zdálo, opuštěnost od samotného Pb.
4)
Poznání vlastní slabosti a nedokonalosti je pro člověka vždy otřesné.
a)
Někdy i tragické.
b)
Je mnoho příležitostí, kdy lidé mají možnost a příležitost si to uvědomit.
1.
Může to být tehdy, když jsme připoutáni na lůžko a jsme zmítáni těžkou nemocí. Kdy si uvědomujeme situaci mezi životem m a smrtí.
2.
Někdo si to uvědomí tehdy, když pozoruje krásu přírody a vesmíru. Matematický řád a přesnost.
3.
Jiný zase tehdy, když se setká se silnějším člověkem, který mu škodí a dává mu slovy i činy najevo, že si vůči němu může dovolit, co chce, že mu může ublížit a uškodit, když bude chtít, že ho třeba úplně smete, když bude chtít, kdyby jen chtěl. Že se po něm může svézt a že se po něm může vozit.
4.
Obavy z budoucnosti v důsledku materielní nejistoty.
c)
Stejně jako před staletími a tisíciletími, i dnes je člověk neustále tísněn strachem v nejrozmanitější podobě. Stále se občas bojí, prožívá obavy, tíseň, úzkost.
1.
Ani moderní doba pokroku, vědy a techniky, tohoto strachu člověka nezbavila.
2.
I dnes totiž stále existují nemoci, sobectví, nenávist, války, těžkosti života jednotlivců.
d)
Člověk se stále znovu a znovu pokoušel a pokouší uchopit svůj život do svých vlastních rukou.
1.
Stále se znovu a znovu s bolestí přesvědčuje, že se mu to nedaří.
2.
Člověk hledá oporu, poněvadž ve strachu se nedá trvale žít, pokud se má jednat o život pravý a plný.
e)
Opory pro život.
1.
Ani věda a technika nezbaví člověka strachu, tísně, obav.
2.
Všechny opory společenské a osobní se často časem ukáží (mohou ukázat) jako nepevné a slabé. Mohou zklamat jako modly. Ukáží se nepevnými, marnými, nicotnými.
f)
Tehdy, když se kácí a bortí všecko, čeho si člověk tak velice cenil a oč se tolik opíral, na čem zakládal svůj život, uvědomí si, že je najednou sám. Žalostně sám.
1.
Ze všech opor a pilířů zůstaly jenom trosky, tříšť a změť již nepotřebného haraburdí. A za tím vším se šklebí prázdnota.
2.
Strach se zesiluje.
3.
Je to strach z toho, co přijde dál.
5)
V takové situaci se nacházel i Izrael.
a)
Cítil se být v beznadějném postavení, když padly hradby Jeruzalema a chrám byl zničen, zbořen, srovnán se zemí.
Část národa byla válkami vybita nebo zemřela na válečné útrapy.
Část národa byla odvlečena do babylonského zajetí. Kdo jen trochu za něco stál (hlavně inteligence a řemeslníci), musel do Babylona.
Část národa žila, přesněji živořila, mezi troskami zničených měst a vesnic.
Země byla devastována i ekologicky, což tehdy znamenalo vykácení stromů, kterými si nepřátelští vojáci topili, aby jim nebyla v noci zima a aby si na ohni upekli maso z nakradeného dobytka.
1.
Už neexistovala žádná vnější opora, která by zajišťovala a zaručovala existenci Izraele jako národa a jako církve.
2.
Vždyť byly zbořeny jeruzalemské hradby a z chrámu zůstaly jen ruiny.
b)
Izrael stojí v této chvíli na pokraji totální nejistoty a strachu z budoucnosti.
6)
Uprostřed všech trosek opor Izraele však zůstala jedna jistota, která přetrvala.
a)
Nebyla to pro Izraele opora viditelná, zřetelná, evidentní. Nebila do očí. Nebylo to hmatatelné, na první pohled patrné.
b)
Bylo to slovo. Byl to slib, že Hospodin je se svým lidem. Že ho neopustil a neopustí. Že o něm ví a že pomůže.
c)
Jedinou pravou a legitimní zárukou, že Izrael bude trvat dál, že nebude rozehnán do všech koutů světa, že se bude i dál shromažďovat k oslavě Božího jména, že bude moci vyznávat Hospodina, je Hospodin sám.
1.
Hospodin. Vykupitel. Svatý Izraelský. Ten Bůh, který mluvil s Mojžíšem. Vedl Izraele do zaslíbené země.
2.
Byl se svým lidem ve slavných i těžkých dobách. Je to zkušenost otců.
d)
Tento Bůh nezapomíná na své vyznavače ani ve zvlášť těžké chvíli.
1.
Osobní Bůh. Pro každého jednotlivce. Dal Desatero. Dobrý Boží zákon.
2.
Izrael si má uvědomit, že není sám.
e)
Teoreticky to Izrael vždycky věděl.
1.
Pokud by Izrael nepočítal, že s ním je Bůh, přestal by existovat jako Izrael.
2.
Církev přece také nemůže existovat bez JK, leda vnějškově, jako organizace, instituce, např. Jako spolek, třeba docela dobře funkční a navenek dobře fungující, prosperující a třeba i vzkvétající.
f)
Boží přítomnost. Vědět o ní. Počítat s ní.
1.
Bůh je s Izraelem. Pomáhá mu nést jeho těžkosti, zármutek.
2.
Pro Izraele tehdy, stejně jako pro nás dnes, je Hospodin skalou života, hradem přepevným (bezpečí, jistota), útočištěm (skrýše, kam se může schovat v případě ohrožení). Štít. Pavéza. Vůdce našeho života. Vysvoboditel. Vykupitel.
3.
Bůh je v JK s námi. Útočiště i síla ve všelikém soužení vždy připravená.
4.
Osobní zkušenost Izraele. David. Luther. Proroci. Křesťanská církev.
5.
Ve víře spolehnout na JK. Vedení v životě.
6.
Nemusíme se bát běsnících mořských vln. Ani té poslední vlny, která se přes každého z nás převalí.
7.
Věc JK v tomto světě není založena na žádných vnějších oporách. Není založena ani na nás.
8.
Boží věc se v tomto světě prosazuje svou vlastní silou.
9.
Vždy se najdou lidé, kteří budou zasaženi SB a budou ochotni je nést i dál.
g)
Vědomí poslušnosti a vyvolenosti. Jistota, že JK je se svou církví.
1.
Posila pro nás dnes.
2.
Pomoc: ujištění o boží přítomnosti. Síla a radost ze života.
3.
Nejen ujištění Boží pomoci.
h)
Pb skutečně pomáhá.
1.
Třeba to hned nevidíme. Třeba pomáhá trochu jinak, než jak bychom čekali a předpokládali.
2.
PB má mnoho cest, aby nás zachránil.

Pomoc od Boha.

1)
O Boží pomoci jako takové nemá věřící důvod ani v nejmenším pochybovat.
2)
Bible častokrát a rozličnými způsoby vybízí ke spoléhání (se) na Boží pomoc.
3)
Typický příklad konstrukce biblické a zvláště farářské argumentace. Izaiáš 41,14: Neboj se, červíčku Jákobův, hrstko Izraelova lidu. Já jsem tvá pomoc, je výrok Hospodinův, tvůj vykupitel je Svatý Izraele.
a)
S kazatelskou oblibou se tento text vytrhne z konkrétní historické a literární souvislosti. Dokonce i z bezprostředního kontextu kapitoly 41. Pateticky se pak patetisuje o tom, že nám PB může pomoci vždycky a ve všem.
b)
Výrok lidové evangelické zbožnosti: Bůh neopustí, i když dopustí. Opatrně s takovými zdánlivě vele-zbožnými závěry. Může to samozřejmě být pravda. Může to samozřejmě pomoci některému člověku v jeho konkrétní tísni a situaci.
1.
Bůh však není určující (řídící, manipulující) či dopouštějící Osud, který má ve všem prsty. Mnohá neštěstí a těžkosti si jednotlivý člověk, církev a svět způsobili vyloženě vlastní vinou, dokonce neposlušností právě Božích přikázání a nevěrností Bohu.
2.
Nevmanipulovávat PB do všeho. Boží režije je jiná nežli je obecně lidské povědomí o osudovosti. Tzv. Boží dopuštění nebo Boží řízení (přímé způsobení) navíc vyjde pro nemocného, postiženého, pro člověka v těžkostech života, prakticky nastejno.
c)
Bible nebagatelisuje situaci člověka. Žádné falešné uklidňování typu: Ale ono to není tak zlé. Ty to dobře nevidíš. Vidíš to špatně. Nějak bylo, nějak bude. Však ono to nějak zase vyjde. Je brána vážně realita důvodů a příčin strachu.
d)
Aplikace. Konkretisovat Boží pomoc do dnešní situace konkrétních lidí. Nezůstat u všeobecnosti a obecnosti. Dotáhnout to hodně dolů do běžného života.
1.
Chyba mnohých i dobrých kázání dobrých kazatelů: V patetickém aktualisačním závěru kázání se vele-pateticky (ale mnohdy s prapodivnou aktualisačností) konstatuje, že (přece) PB pomáhá.
2.
Vehementně se tvrdí, že PB je s námi v každé situaci našeho života, i v té nejtěžší. Že nás nikdy neopustí. Že (se) na to můžeme spolehnout. PB je s námi v PJK, který za nás umřel na Golgotském kříži.
3.
Někteří osvícenější kazatelé v osvícenějších kázáních ještě při-konstatují: Že PB pomáhá jinak, nežli si představujeme nebo dokážeme představit.
4.
Zavrcholující a zakončující Amen se řekne tam, kde by mělo následovat: Jak vlastně konkrétně PB pomáhá. Konkrétní jak bývá velmi slabou stránkou mnoha i silných kázání silných kazatelů.
e)
Přiměřená osnova kázání: konstatuje se mizerná situace Izraele tehdy. Bylo více než přehršel reálných důvodů ke strachu.
1.
Zmíní se, že v moderní době je na tom člověk sice lépe nežli byl izrael tehdy, ale že má rovněž hodně důvodů ke strachu a obavám.
2.
Strachu je možno podlehnout nebo je možné se zvetit. Bible vybízí: Neboj se. Je to dobré povzbuzení vždycky, i kdyby člověk neměl žádný trumf v zádech. Je však trumf: Bůh je pomoc Izraele. Naše pomoc v každé situaci života.
3.
Nakonec následuje různě sporný a nedořešený konstatovací závěr: Že PB (přece) pomáhá. Velké jak s velkým otazníkem je závěrečnou slabinou většiny kázání.
f)
Izaiášova slova však jsou obrovským povzbuzením, které neumlklo v průběhu staletí a tisíciletí ani díky zástupům nemyslících nebo nedomýšlejících kazatelů.
g)
Jediná obrana proti strachu: Nebát se. I když nemá ustrašenec již zmíněný trumf v zádech. Zvěst knihy Jobovy: Neklesat na mysli ani v nejtěžší situaci života.
1.
Boží pomoc spočívá (Opatrně řečeno: mimo jiné) v tom, že se člověk zvetí a získá (nebo, jak věří, přijme) sílu k tomu, aby se postavil a aby se nebál. Člověk tedy jde dál životem pevně ve spolehnutí na Boha.
2.
Nevěřící ovšem může (právem) říci, že člověk vlastně (ve skutečnosti) spoléhá (sám) na sebe.
h)
Řecký básník a protofilosof Archelaos (740 ante) konstatoval: Vposledu může člověk spoléhat jen na dvě věci: Na sebe sama a na peníze.
1.
Izaiáš (literární podoba knihy) žil až dosti po Archelaovi. Ve starověku se však žilo dějinně poněkud pomaleji nežli v moderní době. Navíc ještě hrály značnou roli reálné praktické komunikační možnosti.
2.
Nelze proto předpokládat, že by Izaiáš od Archelaa opisoval. Lze však nejen (více než jen) předpokládat, že v tehdejší době byly obecněji prožívány a pociťovány určité nálady. Obdobné životní podmínky totiž vedou lidi k obdobným reakcím.
3.
Mimochodem, jsme v době, která má už velmi blízko k začátku dalekosáhlých světodějně-ideologických změn v 6. Století ante v tehdejším světě: Persie: Zarathustra. Indie: Budha. Kastovní systém. Čína: Konfucius. Lao-tse.
4.
Ani farář se jistě nemusí bát nahlédnutí a přihlédnutí k religionistickým souvislostem. Zřetelněji a kontrastněji mu pak vynikne jedinečnost, neopakovatelnost, specifičnost a mimořádnost biblické zvěsti.
i)
V 8. Století ante vznikly v Řecku tzv. Homérské eposy (Ilias, Odyssea). Druhým obdobným literárně velmi plodným autorem tehdejší doby byl Hesiodos.
1.
Oba autoři mimo jiné shrnují bohatství dosavadních řeckých mýtů a ideologie v širším slova smyslu. Jedná se o oficielní ideologii horních vrstev světských i kněžských.
2.
Život člověka je prožíván a řešen v souvislosti s bohy. Jenže je nad slunce jasnější, že řečtí bohové v olympských výšinách jsou odrazem reálné lidské skutečnosti v širokém slova smyslu dole na zemi.
3.
Proti homérsko-hesiodovskému pohledu na život v hávu a s přízdobami božských souvislostí předkládá Archelaos střízlivý a takřka materialistický obraz reality života.
4.
Oba směry (Homérs Hesiodem, Archelaos) však vystihují realitu konkrétního života na zemi. Každý však svým způsobem, pojetím a s vlastními specifickými argumenty.
5.
Archelaos řekne nepřeslechnutelně naplno, že člověk vposledu může spoléhat jen na sebe a na peníze.
6.
Homérův Odysseus počítá s bohy, jedná s nimi různým způsobem, včetně obětními dary, užívá služeb kněží a věštců, ale fakticky musí zase spoléhat na sebe, na svou chytrost, na svůj majetek (lodě, mužstvo). O majetek vposledu jde. Odysseus se nech ce o něj nechat připravit nápadníky své údajně již ovdovělé ženy.
7.
Když má člověk v zádech vědomí nebo realitu Boha nebo bohů, je to pro něj v každém případě velká subjektivní psychologická pomoc.
j)
Je na místě, když farář pro zvýšení efektu, působnosti a působivosti svého kázání a pro dotažení biblických myšlenek, uvede kladné příklady Boží pomoci v bibli, v dějinách nebo v současném životě kolem nás.
Na místě samozřejmě a pochopitelně je, že nebude uvádět takové příklady, kdy to věřícím lidem nějak nevyšlo, i když ve víře a naději spoléhali na PB celým srdcem svým.
4)
Milý faráři, ve dvacetiminutovém kázání nemůžeš stačit říci lidem všecko, co víš, znáš a co bys měl promýšlet. Měl bys toho vědět opravdu mnohem víc nežli tvoji posluchači. Své posluchače nemusíš ani podceňovat, ani před nimi cokoliv mlžit.
a)
Pravda nás přece vysvobodí, že ano?
b)
Pokud, milý faráři, zpohodlníš a nebudeš studovat a hlavně se obejdeš bez promýšlení a dotahování biblického textu do konkrétního života lidí pod kazatelnou, dřív nebo později se to na tvých kázáních pozná. Spíš dřív než později. Někdy dokonce velmi brzo.

Poznámky:

1)
Naděje pro každého. Jednotlivec. Církev. Problémy světa. Kde jinde lze vidět větší naději? Zaslíbení. Nesnadné. Porozumění chybí i v církvi. Spojit se ve víře. Východisko z problémů.
2)
Bůh je s námi.
a)
Když se nám dobře vede, máme dojem, že s námi opravdu je. Pro některé lidi je to i důkaz. Předkládají to jako důkaz, že je s nimi Bůh, protože se jim dobře daří.
b)
Víra je ale i opora i v těžkostech života. Bůh neopustí, i když se nám vede zle.
3)
Padají pilíře a opory.
a)
Lépe je na tom ten, kdo má opory. Má co padat a rozpadat se.
b)
Jsou i lidé, kteří žijí bez opor či jen s malými oporami.
c)
S JK může člověk počítat v nemoci i ve stáří.
d)
Neschopnost zvládat svůj vlastní život. Vyhlížíme poslední jistotu a oporu.
4)
Izrael už neexistuje.
a)
Žádné vnější opory. Tvrdá realita života.
b)
Neumíme si to ani představit.
c)
My. Těžko se vžít do situace, že bychom těžce a vážně onemocněli. Přiblížit si to. Umře někdo z našich blízkých. Onemocní. Denně se s tím po měsíce nebo léta setkáváme.
5)
Naděje. Opora. SB. Hlas tichý a temný. Eliáš na Orébě.
6)
Job.
a)
Víra v pohodě života.
b)
Utrpení a těžkosti života: větší nápor na víru.
7)
Výrok lidové evangelické zbožnosti: Bůh neopustí, i když dopustí.
a)
Poznámka: Opatrně s takovými zdánlivě vele-zbožnými závěry. Může to samozřejmě být pravda. Může to samozřejmě pomoci některému člověku v jeho konkrétní situaci.
b)
Bůh není dopouštějící osud, který má ve všem prsty.
c)
Mnohá neštěstí a těžkosti si jednotlivý člověk, církev, svět způsobili vyloženě vlastní vinou, dokonce neposlušností právě Božích přikázání a nevěrností Bohu.
d)
Nevmanipulovávat PB do všeho. Boží režije je jiná nežli je obecně lidské povědomí o osudovosti.
e)
Tzv. Boží dopuštění nebo Boží řízení (přímé způsobení) navíc vyjde pro nemocného, postiženého, pro člověka v těžkostech života prakticky nastejno. Jako by se jednalo o osud.
8)
Bible nebagatelisuje situaci člověka.
a)
Žádné falešné uklidňování typu: Ale ono to není tak zlé. Ty to dobře nevidíš. Vidíš to špatně. Nějak bylo, nějak bude. Však ono to nějak zase vyjde.
b)
Je brána realita důvodů a příčin strachu.
9)
Aplikace. Konkretisovat Boží pomoc do dnešní situace konkrétních lidí.
a)
Nezůstat u všeobecnosti a obecnosti. Dotáhnout to hodně dolů do běžného života.
b)
Chyba mnohých i dobrých kázání dobrých kazatelů: V patetickém závěru kázání se vele-pateticky konstatuje, že (přece) PB pomáhá. Vehementně se tvrdí, že PB je s námi v každé situaci našeho života, i v té nejtěžší. Že nás nikdy neopustí. Že (se) na to můžeme spolehnout. PB je s námi v PJK, který za nás umřel na Golgotském kříži.
c)
Někteří osvícenější kazatelé v osvícenějších kázáních ještě při-konstatují: Že PB pomáhá jinak, nežli si představujeme nebo dokážeme představit.
d)
Amen se řekne tam, kde by mělo následovat: Jak vlastně konkrétně PB pomáhá.
e)
Konkrétní jak bývá velmi slabou stránkou mnoha i silných kázání silných kazatelů.
10)
Uvědomit si některé věci hodně natvrdo.
a)
Člověk se bojí v nesnadné situaci života, kterou nemůže změnit a kterou nemůže ani podstatně ovlivnit. Např.: Zlá nemoc. Věk. Postižení. Společenské dopady. Mezilidské vztahy. Násilník.
b)
Pomoc SB. Jen Slovo. Slovo o Boží pomoci.
1.
Člověku se to zdá být málo. Právem to řekne.
2.
Spolehnout ve víře, že to tak je. Bůh pomáhá např. Tak, že člověku přidává vnitřní sílu zvládat situace života.
c)
Pokud člověk nepřijme ve víře ujištění o Boží pomoci, tak si tím nepomůže. Zbaví se i toho, co třeba pokládá za málo. Je na tom hůř než věřící člověk, který důvěřuje Bohu a prožívá existenciální zakotvenost (jistotu) života.
d)
Konkrétní realita. Nemoc k smrti. Vedle nás nebo při nás.
1.
Není už v lidských možnostech změnit situaci.
2.
Je možno se vyrovnat se skutečností díky Boží pomoci, ve kterou důvěřujeme. Vnitřní vyrovnanost.
e)
Zdánlivé málo.
1.
Temná, hluboká noc. Dezorientace. Bloudění v přírodě. Kdesi se objeví (ukáže, zableskne, zazáří) malé světélko. Orientační bod. Lze stanovit směr.
2.
Cíl. Jasný den, jasné světlo, slunce KB.
f)
Přirozená touha člověka. Člověk (si) svými tužbami a přáními ovlivňuje své představy o Boží pomoci a o Božím pomáhání. Např. By si člověk přál, aby PB pomáhal jako kouzelník, který mávne čarovným proutkem a rázem by zmizelo vše špatné a zlé a kolem by bylo vše dobré a krásné.
11)
Imanuel Kant.
a)
Velmi ho fascinovalo a uchvacovalo hvězdné nebe nad námi a mravní zákon v nás. Kosmický řád. Mravní zákon v nás.
b)
My:
1.
Srpnová jasná tichá noc. Meteority. Člověk je uchvácen. Kosmický řád. Nádhera. Příroda je sice krásná, ale v jistém slova smyslu studená. Je jí jedno, jestli člověk pláče nebo se směje.
2.
Bůh vložil mravní zákon do našich srdcí. Římanům 2. Riziko pro člověka: v důsledku rafinovanosti hříchu dochází k různému zkreslování a překrucování. Proto je dobré si nechat říci i božím zákonem zvenčí. Desatero.
c)
V jistém slova smyslu, za určitých okolností, platí: Náš život často osciluje (biblicky viděno) mezi žalmem 8 a Desaterem.
1.
Žalm 8. Hospodine, Pane náš, jak důstojné je jméno tvé po vší zemi. Člověk prožívá krásu chvíle za nádherné noci. Člověk je postaven téměř na roveň Boha. Pán. Svěřené panství ve světě. Člověk, to zní hrdě. V souvislosti s PB. Maxim gorkij: Člověk, to zní hrdě. Citovat celý žalm.
2.
Desatero. Dobrý boží zákon. Apodiktické právo. Obecně dané předpoklady plného života a dobrého lidského soužití. Mravní zákon vepsaný Bohem do našich srdcí je utlumen a pokroucen hříchem. Hřích porušuje i svědomí.
12)
Kipling: If (Když.) Známá báseň. Dokážeš-li začít znovu se zničenými nástroji.
13)
Žalm 8. Novoroční žalm.
a)
V Izraeli byl nový rok většinou v době naší podzimní rovnodenosti.
1)
Někdy i na jaře, o velikonocích. Jaro. Začátek nového přírodního cyklu. Jarní začátek nového roku míval jiné slavnosti nežli podzimní nový rok.
2)
Podzim. Dožínky. Člověk přehlíží výsledky své celoroční práce. Začíná se v blahobytu.
b)
Krása teplé podzimní noci. Pohoda života.
14)
Izrael.
a)
Izaiáš mluví o Izraeli, i když v jeho době se jednalo už jen o zbytek Izraele, o Judu. Ta hrstka Izraele zastupuje celek Izraele, i když je ten celek už hodně maličký.
b)
Izrael je Boží lid. (Bojuje Bůh.). Jméno, které dostal Jákob po statečném zápase s Bohem u Fanuel. Genesis 32 - 33.
c)
Při výkladu Izaiášových slov nesklouznout do pokušení jednostranosti zaměřené jen do oblasti individuálního lidského života. Jde o Boží lid, o církev, o Boží věc v tomto světě. Zkratkovitá jednostrannost je nejen lákavým úhybem, ale mohlo by dojít k nepříjemnému a nemilému zkreslení nejen teologickému.
15)

Kdo je dnes ohrožen strachem v nejrozmanitější podobě.
a)
Občas každý člověk. V určitých situacích života, za určitých okolností. Někteří lidé jsou však ohroženi strachem víc, intenzivněji, častěji.
b)
Starý člověk. Ochabují síly. Přibývá nemocí. Slabost. Omezují se možnosti života. Větší zranitelnost. Zvyšující se odkázanost na druhé.
c)
Mladí. Nezajištěné rodiny. Zajistit rodinu, děti.
d)
Střední generace. Nápory života. Pracovní vypětí. Nezaměstnanost.
e)
Nemocní a postižení. Ochuzenost v životě o mnohé možnosti. Uzavřenost v mnoha směrech. Dražší život, materielně, větší spotřeba času a energie na uhájení a prožívání života. Odkázanost na druhé, na jejich pomoc, na jejich dobrou vůli nebo placenou službu.
f)
Lidé materielně nezajištění. Žijí z měsíce na měsíc.
g)
Narušení lidského společenství. Mezilidské vztahy. Pracoviště. Sousedé. Rodina. Něco prostě nevyjde.
h)
Úraz. Osobní neštěstí. Úmrtí v rodině.
i)
Násilník v blízkosti. Dává najevo, že se může po druhém svézt nebo vozit.
16)
Druhy strachu. Široká škála. Např.:
a)
Panický strach. Člověk se drží za hlavu a divoce pobíhá kolem a kolem. Buď nesrozumitelně pokřikuje nebo mlčí jako ryba. Třeba si pak i sedne a jen roní slzy.
b)
Obavy. Úzkost. Tíseň. Nejistota. Co kdyby se stalo to či ono.
c)
Permanentní nápory a stresy působí vnitřní neklid, který přechází do různých podob strachu.
17)
Moderní člověk má ve srovnání se starověkým člověkem určité opory (zázemí) jako pomoc pro život. Omezení některých ostří existenčního strachu.
a)
Věda a technika. Ulehčení a prodlužování života.
b)
Společenské jistoty v oblasti sociální. Možnost podpor pro nejnutnější zajištění života.
c)
Pravdou ovšem je, že v moderní době na druhé straně přibylo mnoho podnětů ke stresům a důvodům strachu či obav.

Předchozí | Obsah | Následující
Zpět na hlavní stránku

Bohumil Květenský a Tomáš Květenský vytvořili tyto internetové stránky na přání autora v podobě, aby byly maximálně dostupné i pro nevidomé.
V roce 2021 byly již zaniklé stránky obnoveny z úcty k celoživotnímu poslání a památce autora.