1
Královská 17,1-16.
1
Elijáš Tišbejský z přistěhovalců gileádských řekl Achabovi: "Jakože živ je Hospodin, Bůh Izraele, v jehož jsem službách, v těchto letech nebude ani rosa ani déšť, lež na mé slovo."
2
I stalo se k němu slovo Hospodinovo:
3
"Jdi odtud a obrať se na východ a skryj se u potoka Kerítu proti Jordánu.
4
Z potoka budeš pít a přikázal jsem havranům, aby tě tam opatřovali potravou."
5
Šel tedy a učinil, jak řekl Hospodin. Usadil se u potoka Kerítu proti Jordánu.
6
A havrani mu přinášeli chléb i maso ráno a chléb i maso večer a z potoka pil.
7
Uplynula řada dnů a potok vyschl, protože v zemi nenastaly deště.
8
I stalo se k němu slovo Hospodinovo:
9
"Vstaň a jdi do Sarepty, jež je u Sidónu, a usaď se tam. Hle, přikázal jsem tam jedné vdově, aby tě opatřovala potravou."
10
Vstal tedy a šel do Sarepty. Přišel ke vchodu do města, a hle, jedna vdova tam sbírá dříví. Zavolal na ni: "Naber mi prosím trochu vody do nádoby, abych se napil."
11
Když ji šla nabrat, zavolal na ni: "Vezmi pro mě prosím s sebou skývu chleba."
12
Řekla: "Jakože živ je Hospodin, tvůj Bůh, nemám nic upečeno, mám ve džbánu jen hrst mouky a v láhvi trochu oleje. Hle, sbírám trochu dříví. Pak to půjdu připravit pro sebe a svého syna. Najíme se a zemřeme."
13
Elijáš jí řekl: "Neboj se. Jdi a udělej, co jsi řekla. Jen mi z toho nejdříve připrav podpopelný chléb a přines mi jej. Potom připravíš jídlo pro sebe a svého syna,
14
Neboť toto praví Hospodin, Bůh Izraele: >Mouka ve džbánu neubude a olej v láhvi nedojde až do dne, kdy dá Hospodin zemi déšť.<"
15
Šla a udělala, jak jí Elijáš řekl, a měla co jíst po mnoho dní ona i on i její dům.
16
Mouka ve džbánu neubývala a olej v láhvi nedocházel podle slova Hospodinova, které ohlásil skrze Elijáše.
Jan 6,25-35.
1)
Poslední jídlo.
a)
Vdova sbírá dříví.
1.
Dříví bylo velmi vzácné.
2.
Běžně se připravovalo jídlo na ohni, při kterém se topilo uschlým zvířecím trusem.
3.
Obětní hostina. Bohoslužebné jídlo. Na konec života.
b)
Předpokládá se už konec. Další jídlo už nebude.
2)
Poslední jídlo. Pavel Ota. Smrt krásných srnců. Před odchodem do koncentráku. Aspoň se dobře najíst a posílit.
3)
Jídlo na cestu. Izrael v Egyptě. Beránek. Dobré maso.
4)
Profesor Bič. Před zatčením gestapem. Domažlice. Neměl šanci někam utéci. Teple se oblekl a dobře najed. Do kapsy si dal kus chleba a sýra. Pak si lehl, aby si odpočinul. Čekal, až si pro něj přijdou.
5)
Rodinná vzpomínka.
a)
Místo a doba. Ukrajina za občanské Války v Rusku, po 1. Světové válce. Sem a tam se občas přeháněla vojska.
b)
Ve městečku řádil tyfus. Matka tří chlapců pomáhala sousedům. Ošetřovala nemocné. Obětavost. Oblékala zemřelé k pohřbu. Připravovala je do rakve. Nikdo to nechtěl dělat. Lidé se báli nákazy. Řádil tyfus.
1.
Jednou večer se matka zase vrátila a vyčesala z vlasů veš. Našla veš. Ta přenášela tyfus. Ten večer byla velmi smutná a moc plakala. Byl to hořký pláč. Když děti usnuly, oba rodiče velmi plakali. 3 chlapci se jen tvářili, že spí. Všemu ještě nerozuměli.
2.
Ráno byli rodiče klidnější. Matka se se všemi rozloučila. Až do onemocnění chodila do rodin, kde byl někdo nemocný tyfem a pomáhala dál mrtvým do rakve.
c)
Přišla nemoc. Celá rodina ulehla.
1.
Chlapci po celý život vzpomínali na ten večer, kdy nemocná matka připravila jakési slavnostní jídlo. Nebylo to vůbec nic lepšího než jídávali jindy. Byly to brambory a zeleninová polévka, v níž bylo hodně obyčejné trávy.
2.
Ale sedělo se déle a více se povídalo o všem možném. Chlapci cítili, že se něco děje, něco neobvyklého. Rodiče byli sice smutní, ale snažili se tvářit, jako by nic. Chlapci prožívali jakousi smutnou lásku rodičů.
3.
Chlapci cítili, že tehdy nešlo tolik o to jídlo, které se jedlo, ale spíše o to povídání při něm. Pak se maminka rozloučila s manželem a s chlapci. Všichni plakali.
d)
Onemocněli všichni. Zesláblá matka za několik dní zemřela. Ještě ji doprovodili při velmi chudém a prostém pohřbu. Vzhledem k chudobě rodiny byla matka zahrabána doslova u hřbitovní zdi.
1.
Pomáhala jiným a doplatila na to. Zůstal po ní starší manžel a 3 sirotci kolem 10 let.
2.
Pohřbili matku. Všichni byli upoutáni na lůžko. Tyfus. Hlad. Nebyli schopni vyjít z mizerné jedné světničky, kterou celá rodina obývala, aby si koupili něco k jídlu. Stejně nebylo za co a nebylo už co prodat.
3.
V poledne dojedli poslední tvrdé kůrky šetřené řadu dní na nejhorší. Ulehli v bolestech a bez naděje, jestli budou mít zítra něco k jídlu. A jestli pro ně vůbec bude nějaké to zítra.
4.
Večer všichni 4 chlapi svorně plakali z hladu a z beznaděje. Byl to hluboký pocit osamělosti a opuštěnosti.
e)
A tu se stal zázrak. Ráno byl za dveřmi hrnec polévky. Každý den. Hodná sousedka ho nosila několik týdnů, než se tehdy bez léků uzdravili. Ta polévka byla velmi obyčejná, ze zeleniny a trávy.
1.
Ale chutnala jako nejlepší specialita z honosného interhotelu.
2.
A hlavně zachránila život čtyřem lidem. A nejen těm čtyřem.Ti chlapci měli své potomky. Kdyby tehdy ta hodná sousedka nepřinášela každodenně ten hrnec s polévkou, tak by později nežilo několik desítek lidí.
6)
Vyprávění bratra, který se později stal kazatelem naší církve.
a)
Dětství prožíval ještě před 1. Světovou válkou v jednom našem sboru.
b)
Souchotě matky. Vdova. Otec zemřel na souchotiny. Kupa dětí. Žili ve velmi zchátralém domku.
1.
V sousedství žil důchodce, úředníček. Byl to velmi starý vdovec. Neměl příbuzné. Měl také mizerný domek.
2.
Po léta vypomáhal ze svého mála souchotinářské rodině. Bylo to jen na brambory a zelí pro něj i pro ty, kterým pomáhal. Chleba byl jen občas a byl pochoutkou.
c)
Solidarita chudých.
1.
Bohatí či bohatší ve sboru tehdy nepomohli. Ani sbor jako takový.
2.
Církev jako taková neměla tehdy rozvinutou sociální práci v takových případech. Pro takové případy. Mnohdy chybělo i prachobyčejné sociální cítění.
d)
Když onen důchodce zemřel, byl už nejstarší syn v učení a mohl trochu vypomoci.
7)
Horlivý presbyter v jednom našem městském sboru vzpomíná.
a)
V dětství užil hodně bídy. Neměli ani na boty pro všechny děti. Mnohdy nebyl ani chleba. Hlad. Boty si obuli až u kostela.
b)
V neděli večer měli hlad. Suché kůrky byly mnohdy pochoutkou ve srovnání se šlichtami, které různě připravovali z trávy a kde čeho.
8)
Slavení u chudých.
a)
Neodsuzovat, když si někdy otevřou lahev vína.
b)
Světélko do šedi a jednotvárnosti života.
9)
Syn měl odejít na vojnu.
a)
Matka, vdova, mu připravila lepší večeři. Nebyla to obvyklá zelňačka s hojnou příměsí trávy, ale trochu víc brambor a kousek chleba navíc. Maso žádné.
b)
Syn vzpomínal, že na tento večer na tvrdé vojně často vzpomínal. Byla to chvíle, kdy s ním jeho maminka hovořila mnohem déle, než obvykle hovořívala. Její láska a hluboký vztah a zájem se proměnily v nezapomenutelný zážitek, který zůstal v paměti syna po celý život.
10)
VP.
a)
JK jí své poslední jídlo s učedníky.
b)
Ve stínu smrti.
11)
Každý den může být tím dnem posledním.
a)
Využívat chvíle, kdy jsme se svými blízkými.
b)
Každá taková chvíle by měla být nezapomenutelná.
c)
A může být, když by už nemohlo dojít k příštímu, dalšímu společnému posezení u společného jídla.
12)
Zázrak.
a)
Objevil se hrnec polévky. A objevoval se každodenně po dobu nemoci otce a jeho tří nezletilých chlapců.
b)
Přišel Eliáš.
c)
Vedle žil lidumilný přestárlý úředníček s dobrým srdcem a s milosrdným citem.
d)
JK. Sycení zástupů.
e)
Zázrak. Změna srdce lidí. Kde si lidé pomohou.
13)
Pel mel 1.
a)
Eliáš byl ekonomický uprchlík z Galádu.
b)
Funguje to příjemně jako báječný bál.
c)
Kostelový Bůh se dívá i ven z kostela.
d)
Papírové zvyky.
e)
Neviditelná ruka trhu se ukázala být docela špinavá.
f)
Havran je v bibli nečistý pták, ale krmil Eliáše, aspoň podle ekumenické bible. Kraličtí mají podle originálu biblického textu krkavce.
g)
Ne-dobré okolnosti.
h)
Služba je vždy záležitost vzájemná.
i)
Kde se PB neukazuje. Dovyvraždění Saulovců.
j)
Krkavci jako ptáci jsou navzájem solidární. Divocí krkavci z přírody přilétají k voliérám a krmí své druhy za sítí. Nebývají však ekumeničtí. Krmí jen své.
k)
Sbor se měl o svého chudého člena postarat aspoň jako ti krkavci.
l)
Praotcové měli finanční zálohu, na kterou se mohli spolehnout.
1.
Majetky ve stádech.
2.
Abraham zaplatil 400 šekelů stříbra za pohřební jeskyni v Machpelach.
3.
Jákob měl peníze (stříbro) k zakoupení obilí v Egyptě.
m)
Eliáš neměl finanční zázemí.
n)
Eliáš neuměl dobře podojit lidi třeba při modlitbách.
o)
Vesele kážeme, když je aspoň jakés takés ekonomické zajištění církve a faráře.
p)
Věřící racionalista je realista.
1.
Kážeme o víře a spolehnutí na PB.
2.
K čemu nás však text zve a vede?
3.
Co znamená víra v praxi nedostatku nebo potíží života?
4.
Proč bychom měli dávat lidem konkrétní rady?
q)
Je třeba rozvinout některé momenty z kázání do konkrétna.
1.
Berte to s rezervou.
2.
Dobrý styl kázání: Moc nepovídat a nerozpovídat.
3.
Vést lidi ke spolehnutí se, ale neříkat jim moc konkrétně na co.
4.
Přece na PB. Eliáš spoléhal na PB a basta.
5.
Krkavci nebo havrani Eliáše krmili a šmitec.
r)
Věrohodnost či nevěrohodnost faráře. Když se přižene v luxusním fáru.
s)
Mít na paměti, jak to bylo tehdy.
t)
Baalismus je náboženství smrti.
1.
Smrt je černá díra.
2.
Nepřetěžovat biblický text.
u)
Farář mluví k mnoha lidem, kteří mají méně než má on.
v)
Příslovečné sociální nůžky se roztahují.
w)
Trošičku ujeté kázání, když se tam moc vkládá sociální tématika.
x)
Implantovat biblický text do současnosti.
y)
Mít na paměti platiče. Nerozházet si to s nimi.
14)
Pel mel 2.
a)
Tok myšlenek se může zastavit.
b)
Položit rovnítko mezi text a současnost tak lehce nejde.
c)
Církev zparchantěla.
d)
Rozdat všecko málo a zbude na všecko a na všecky.
1.
Příklad vdovy v Sareptě.
2.
Přežít na minimu.
e)
Dramatický život.
f)
Pěkně se o tom mluví a káže, když se to týká druhého.
g)
Biblický text je možno převyprávět aktualisací.
1.
Aktualizaci lze provést převyprávěním biblického textu.
2.
Některým kazatelům se nedaří ani aktualizace, ani převyprávění.
h)
Skončili jsme otázkou, ale musí se to doladit.
i)
Mnoho dobrých myšlenek skončilo cestou všelikého papíru, což je víc než zdvořilé vyjádření pro skartaci.
15)
Úvod. Kontext. Doba. Situace.